Takže vlastně mám ted práci, což znamená že konečně budu vydělávat peníze. Budu si moc kupovat oblečení a nebude mě mrzet když to bude o něco dražší. Taky to ale znamená povinnost. Každé ráno přicházet včas do práce a vlastně obecně vykonávat mojí pracovní nápln, kterou mi dnes Louis představí. Tak nějak cítím že to nebude lehké.
Je ráno. Přemýšlím tady o mé práci něco přes půl hodiny a stále jsem nedospěla k tomu, abych zvedla ten svůj lenivý zadek a vstala z té úžasné postele. Budík zvonil v 7:00, schůzku s Louisem mám v 8:30, takže mám asi hodinu na úpravu mého vzhledu a 30 minut na dopravu k Divergent House. Pro dnešek jsem zvolila trochu výraznější líčení a černobílou košili s výstřihem a lemem kolem dlouhých rukávů plus samozřejmě černou sukni ze včera. U dveří jsem si opět nazula své černé lodičky a všechno naházela do bílé kabelky přes rameno.
Vyjela jsem výtahem do 45. patra. Bylo 8:03 a tak jsem měla ještě dost času. Pomalu jsem se rozešla směrem k zasedací místnosti. Zaklepu? Nezaklepu? Zdálo se mi že za velkými dřevěnými dvěřmi slyším nějaké zvuky. Přilepila jsem své pravé ucho na dveře a poslouchala ty divné vzlyky. Pak mi to došlo. Hm, pan šéf si onanuje v zasedačce. Jak vtipné. Ale ještě vtipnější by bylo kdybych zaklepala a vešla. Nějaké ty dvě minuty jsem ještě slyšela jak můj šéf vzdychá a když konečně dovzdychal, lehce jsem zaklepala a čekala na povolení vejít dovnitř.
"Ehm..dále" ozvalo se. Zatáhla jsem tedy za kliku a pomalu vcházela dovnitř. Bylo vtipné vidět ho tam tak sedět, když víte co se asi dělo před chvílí. Pokynul mi abych si sedla a to jsem taky udělala.
"Takže, dneska si tedy projdeme firmu. Doufám že si všechno pečlivě zapamatuješ a nebudeš mít hloupé otázky" řekl a já viděla ten jeho vyzívavý pohled přitom jak řekl hloupé otázky.
"Dobře, tak půjdem? Nebo mi ještě něco potřebujete říct?" zeptala jsem se příjemně.
"Můžeme klidně jít" řekl a zvedl se. Měl rozepnutý poklopec. Musela jsem se pro sebe zasmát.
"Něco k smíchu?" zeptal se pevně. Nic jsem mu nečekla. Pouze jsem ukázala na jeho poklopec, otočila se na podpatku a mířila ke dvěřím přičemž jsem se usmívala jako vítězné sluníčko. To jsem ale ještě nevěděla jak na to doplatím. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Myslím že jsem ho trochu ztrapnila a tak jsem se kousek od dveří otočila a podívala se na Louise jak se na mě podivně usmívá.
"Jdeme?" uchechtla jsem se. Kývl a šel za mnou. Přibližoval se ale ke mě, nikoli ke dveřím. Byl metr ode mě a naklonil se mi před obličej. Opravdu jsem si myslela že mě políbí, že se to zvrhne ve vášnivý polibek a pak že mě přehne přes stůl, ale ne. On zatáhl kliku, která byla přímo zamnou, což jsem si vůbec neuvědomila. Nešel ke mě, šel ke dveřím. A pěkně mě u toho provokoval.
Zaražená svými vlastními myšlenkami jsem stále jako opařená stále na tom samém místě. Louis měl otevřené dveře a ukazoval že můžu vyjít první. Chce válku? Má jí mít. Zatřásla jsem hlavou, upravila si vlasy a využitím svého zadku se pěkně prošla kolem něho směrem ven z kanclu.
Pohled Louise:
Zaraženě stále před dvěřmi, já se usmíval a držel jí dvěře aby mohla projít a já byl za gentlemana. Nějak se probudila a vykročila směrem ze zasedačky. Nezapomněla u toho pěkně vrtět zadečkem. Nemohl jsem se nepodívat na tu její úžasnou prdelku. Před chvíli jsem si dělal dobře, ale myslím že bych to tedka potřeboval znova. Zamknul jsem a vydal se s ní na obchůzku po celé firmě.
"Ták a tady je naše poslední zastávka a to kopírka. Zde mi budeš kopírovat potřebné papíry a nebo různé statistiky a tak dále" řekl jsem, už taky celkem znuděně.
"Jo jasně" zívla si "kopírka" podívala se na mě.
"Jinak papíry jsou tady v tomto kumbálu" poukázal jsem na menší místnost.
"Kde že jsou? zeptala se.
"Tady" vešel jsem do toho úzkého prostoru.
"Tady to je. Různé papíry podle potřeby".
"Jo papíry, chápu" řekla a opřela se o stěnu. Podívala se na mě ale kvůli malému osvětlení, jsem moc neviděl jestli se usmívá nebo mračí nebo spí. Udělal jsem krok vpřed. Cukla sebou a více se natiskla na zed. Líbí se mi že má ze mě respekt. Nevím jestli jí mám ještě provokovat, taky by mi to mohla pěkně vrátit. Narazil jsem proti ní do zdi a zahleděl se jí do očí. Viděl jsem v nich strach a zároven nedočkavost z toho co příjde. Provokoval jsem jí, tak strašně se mi to líbilo. "Půjdeme? Myslím, že už jsi unavená. A to jsme ani nic nedělali" zašeptal jsem jí do ucha a čekal jak bude reagovat.
"Jo ehm, už bych taky šla" řekla, uvolnila jednu z mých ruk aby mohla vyjít z mého uvěznění a hodně se mi přitom natiskla na rozkrok.
"K sakru..!" potichu jsem zaklel.
"Říkal jsi něco?" zeptala se, jako by o ničem nevěděla.
"Ne, jasně že ne. Jdeme" odvrátil jsem pozornost ode mě a trochu uklidnil můj zrychlený dech. Ta holka mi dává zabrat a to jsem myslel, že to bude snadný. Došli jsme do kanceláře.
"Nechceš si ještě dát třeba kafe?" zeptal jsem se.
"Jsem celkem unavená, asi bych spíše měla už jet domů" řekla a znovu si zívla. Opravdu je nějaká unavená.
"A může tě aspon zavést domů?" slušně jsem se optal.
"Opravdu by jsi mohl?" potěšilo jí to.
"Jasně, vem si kabelku a jdeme" ukázal jsem na její kabelku.
Prošli jsme kolem recepce a já jen nahlásil že už odcházíme. Recepční mi dala klíčky od auta a Darcy přivolala výtah. Výtah byl v přízemí a do 45 patra to trvá asi tak 4 minuty. O chvíli později výtah zastavil u nás a já nechal Darcy vstoupit první a pak sám zmáčkl Parking. Na parkoviště to bylo ještě déle, takže výtahem dolů tak 6 minut.
"Tak co, líbí se ti tu?" prolomil jsem to ticho.
"Jo je to super. Dobrá společnost" řekla a přitom se podívala na mě. Zasmál jsem se a dál se díval na své špičaté společenské boty. Nerad jsem chodil ve společenském oblečení ale do práce jsem tak chodit musel.
"Na jaké ulici bydlíš?" zeptal jsem se když jsme vyjeli. Nic...
Podíval jsem se na místo spolujezdce. Darcy spokojeně oddychovala. Odhrnul jsem jí pramen vlasů z obličeje a dál se věnoval řízení. Směr Doncaster.
