Pondělí.
Vstávám opět v 7:30. V práci mě Louis čeká na 8:30, takže mám ještě pořád trochu času. Osprchuju se a v klidu nalíčím. Našla jsem kostičkovanou černobílou sukni a k tomu jsem na sebe hodila černé tričko s dlouhým rukávem a knoflíčkama na výstřihu.
Vyjdu ze dveří, zamknu a poté na mě někdo zatroubí.
"Dobrý den slečno, pan Tomlinson mě poslal abych vás zavezl do práce. Máte vše co potřebujete?" řekl a otevíral mi dveře.
"Ano. Myslím že ano. Děkuji moc" poděkovala jsem a připadala si jako v romantických filmech.
Dojela jsem k firmě a vystoupila. Slušně jsem ještě poděkovala a šla vstřic dalšímu novému dni s panem 'neodolatelným'.
Vyjela jsem výtahem nahoru a hned před ním na mě čekal, už tak nedočkavý Louis. Projela jsem ho pohledem. Měl úzké černé rifle, tmavě modrou košili, sako a kravatu, která mu perfektně ladila s mou sukní. Zastavila jsem se na jeho pracně vyčesaných vlasech a usmála se nad tou nagelovaností. Sjela jsem pohledem o kousek níže a zakoukala se do těch zelenomodrých kukadel, které mě doslova propalovy pohledem.
"Nechceš přinést popcorn? Já počkám" podíval se na své imaginární hodinky a znovu na mě.
"Oh, promin..."
"Nemusíš se omlouvat, ale teď hurá do práce. Máme toho dneska hodně!" chytl mě za ruku a vláčel někam hluboko do nitra firmy.
"Počkat! A co ten popcorn?" rozhodila jsem rukama a udělala smutný obličej.
"Dobře. Tak zítra po práci zajdem do kina a já ti objednám extra velký popcorn s extra velkou kolou. Ale teď už pojď! znovu mě táhl dál.
"Nechcu kolu. Ledový čaj jinak nikam nejdu!" vstekala jsem jak malé děcko a viděla že jeho pohár trpělivosti pomalu přetéká.
"Sakra, fájn...ale teď už konečně pojď".
Celé dopoledne jsem stála nad kopírkou a dělala kopie jakýchsi papírů a statistik. Asi 4 hodiny jsem mačkala pořad ty samé tlačítka. Myslím, že když jsem mrkla viděla jsem jak mě ta tlačítka pronásledují. Lepší by byli místo tlačítek třeba koblihy.
Nad přemýšlením o tlačítkách mě vyrušil až Louis, který mě obeznámil s časem a pozval na společný oběd dolů do restaurace
"Hej, země volá Darcy!" mává mi před očima Louis. "Celou dobu na tebe mluvím a ty nic" říká a já si uvědomuji že jsem naprosto mimo. Nejhorší je že nevím z čeho...
"Jo promin...co jsi říkal?" omlouvím se a dál se nimrám v jídle.
"No bylo toho dost, ale nejdůležitější z toho bylo asi to že zítra jsme chtěli do toho kina, ale napadlo mě že bychom mohli spíše už dnes" řekl a podíval se mi o očí, snažíc se najít v nich odpověd.
Abych pravdu řekla byla jsem příjemně překvapena. "Samozřejmě, půjdu ráda Loui" usmála jsem se a on mi usměv oplatil. Zaplatil, což ani nemusel a dokonce mě i odvezl domů.
"Děkuji za odvoz, a ještě za ten ranní přívoz. Bylo to milé" poděkovala jsem a vystupovala z jeho pohodlného auto.
"Darcy!" zavolal... "Napíšu ti co jsem vybral v tom kině, aby jsi mi to povolila" zamával.
"Jasně, ahoj" zamávala jsem také.
Odhodila jsem ty nesnesitelné podpadky. Kabelku taky hodila někam do útrob pokoje a šla do kuchyně. Jídlo v restauraci bylo hrozné. Vůbec mi to nechutnalo a tak jsem si uvařila špagety. Vzala jsem talíř špaget, kečup, vidličku a šla do obýváku, který byl tak trochu spojený s kuchyní takže žádná daleká cesta. Zasedla jsem k televizi a najela na první kanál, který jsem spatřila. BBC...
Když jsem strávila to nudné krátké odpoledne sledováním BBC pořadů a jezení špaget, šla jsem se připravit do kina. Otevřela jsem svůj nudný šatník a hledala něco vhodného. Myslím že nemusím mi zrovna sukni, tak jsem vytáhla bílé džíny s dírami na kolenách a černé volné tílko. Přes to jsem přehodila kardigan ve stejné barvě a nazula si tenisky. Bylo něco okolo 16:40 a v Louiově zprávě stálo že pro mě přijede v 17:00 a že jdeme na 50 Odstínů šedi. Myslela jsem že ho zabiju, protože jsem viděla ukázky...no a ehm...prostě jsem protestovala ale nic lepšího se prý nehraje.
Přesně v 17:00 byl před domem. Vystoupil, obešel auto a otevřel mi dveře. Je tak strašně milý...
"Děkuji" sedla jsem si na místo spolujezdce.
Cesta trvala necelou půl hodinku. Než jsme dorazili ke kinu, mluvili jsme o práci. Louis je velmi chytrý. Musí být jinak b přece nešéfoval takové obrovské firmě. Prý se hodně dlouho a tvrdě učil aby dosáhl tohohle. Věřím mu, vypracovat se na tak vysokou úroven není lehké. Přece jenom to vyžaduje spoustu času.
Seděli jsme v sále. Měli jsme dvojitou sedačku těsně u konce s perfektním výhledem na plátno. Film začal asi až za půl hodiny než měl. Nenávidím ty jejich reklamy a myslím že ani Louisovi se nelíbí.
"Já to nechápu, však jsou oba dva uplně jiné osobnosti. Uplně odlišní lidé. Tak proč se pořád tak přitahují?" zašeptala jsem Louisovi do ucha uprostřed filmu.
"Víš proč? Protože protiklady, se přitahují" zašeptal a usmál se.
Dál jsme se věnovali filmu ale žádný z nás se nemohl párkrát nemrknout co dělá ten druhý. Zvlášt při milostných scénách. Parkrát jsem přistihla Louise jak se na mě podíval. Při jedné té scéně jsme se dokonce střetli očima, naštěstí jsem uhla a tak nemělo k čemu dojít. Před koncem jsem potřebovala na záchod, myslím že bych to nevydržela a tak jsem prostě řekla Louisovi že si musím odskočit a že jsem za chvíli zpět. Hledala jsem záchody, které byly jasně viditelné jen prostě já je nevidím...
Když jsem se vrátila, byl film už skoro u konce. Louis tam seděl a byl naprosto zahleděn do končícího filmu. Vyšla jsem o řadu výše a překvapila ho zhora. Vyjekl když jsem mu položila mé studené ruce na jeho zahalené ramena. V tu ránu naskočili ty povídačky kdo a jak co nahrál a film skončil.
944 slov ;) Děkuji za vaše komenty, vote a tak dál. :))
Omlouvám se za chyby^^
Tento díl věnuji mému novému čtenáři Déjvidovi:'D Doufám, že tě to přestane bavit a necháš mě psát perverzní části bez toho abych se strachovala že to budeš vykecávat ve škole :D
All the love..xoxo...Kate <3
