||Chapter 4||

3.2K 183 7
                                    

Po tom co Even vylezl ze sprchy, jsem si koulelnu zabrala já. Osprchovala jsem se a vrátila se zpět k Evenovi, který byl někde neznámo kde. V ložnici (kde jsem ho čekala asi nejvíc) nebyl. Seběhla jsem schody dolu. Jasně, ne nerušíš. Pojď dál" Slyšela jsem u dveří Evena jak s někým mluví. Chvilku jsem počkala kdo se objeví. Ruby..Ta blondýna je jako stíhačka. Ona nás den nenechá na pokoji. ,,Ahoj Ruby." Ironicky jsem se usmála. ,,Ahoj." Pronesla a podívala se na Evena. Ten žádnou reakci neprojevil, takže si ničeho nevšiml. ,,Máme víno..Dojdu pro něj." Řekl v rychlosti Even a oddálil se ode mě a Ruby. Sledovala jsem Ruby a čím dál víc jsem objevovala nové a nové umělé detaily. Nechala jsem tam Ruby stát a šla jsem do obýváku. Posadila jsem se na gauč. Ruby tak nejistě kráčela za mnou. Protočila jsem nad tím očima.

,,Hele já, nevím co jsem ti udělala že se ke mě chováš tak jak se chováš?" Zeptala se mě a posadila se na gauč na druhou stranu než jsem já. ,,Nevím o čem mluvíš." Hrála jsem překvapenou. Ona se hlasitě nadechla. Vzdychla. ,,Tak proč se tak cho-" Nestihla to dokončit protože se vrátil Even a v ruce držel lahev vína a tři skleničky. ,,Už se to nese." Pronesl a položil na stůl obsah ve svých rukách. Podívala jsem se na Ruby a propalovala ji pohledem. Potom si ale mého pohledu všimla a já se okamžitě podívala na Evena, který se usmíval jako sluníčko od ucha k uchu. ,,Tak na nás." Pronesl Even přípitek a všichni tři jsme si navzájem přiťukali skleničkama.
------------------------

Ruby u nás byla asi do deseti do večera. Ta holka má asi vážně výdrž. Neustále si o něčem povídala s Evenem o něčem co já neznám. Doslova mě vyřazovali z konzervace. Jentak jsem tam u stolu seděla jako páté kolo u vozu, s rukama skříženýma na prsou a poslouchala jsem jejich né příliž zajímavý rozhovor. Skončilo to tím, že někdo prozvonil Ruby a ona musela odejít. O tom člověku nic moc nevim, vim jen to že toho člověka budu milovat do konce života za to že mě zachránil od dalších nekonečných hodin s a Ruby v jednom domě, mu budu nadosmrti vděčná. Byla jsem z těch jejích keců tak strašně unavená a dokonce mě z toho i třeštila hlava. Nechápu jak  tohle Even může snášet. Ona si sem jentak nakráčí a zkejsne tu pár hodin. To je "zcela normální". ,,Asi si půjdu lehnout." Řekl Even a položil nedopitou láhev vína na linku v kuchyni. Přikývla jsem a on mi dal rychlou pusu do vlasů. Seděla jsem na gauči a přemýšlela nad Ruby. Ale čeho je moc toho je příliš. Úplně se mi dostala do mozku. Tohle jsem už opravdu neunesla, zvedla jsem se a šla si pro mobil.

Máš na mě čas? Kde je nějakej klub?

 Napsala jsem textovku Mikovi. Odpověď mi přišla hned. Pousmála jsem se a šla jsem do koupelny kde jsem se 'vyparádila' a upravila se. Vzala jsem si na sebe krátké šaty těsně pod zadek a vyšla před barák kde už čekal + - 30 minut Mike.  Dlouhá noc teprve začíná!


Long way up 2 |book 2|Kde žijí příběhy. Začni objevovat