Long way up 2 |book 2|

Chapter 9

,,Ruby???! Ááááá... Ruby! Kde jsi?" Řval na celou pláž Jason co byl totálně na šrot. Taky jsem toho dost napil takže jsem neměl páru o tom co dělám nebo nedělám. Pípal mi mobil. Někdo mi volal. Nikdo jiný než Kelly to snad být nemohl. ,,Láááásko..." Začal jsem. Promluvil za mě alkohol. ,,Evene? Ty jsi pil?!" Překvapilo jí to. Nevěděl jsem co říct. Začal se mi obracet žaludek a já cítil že každou chvílí uvidím svojí večeři. Rychle jsem Ruby podal svůj telefon a běžel na záchod abych se mohl vyzvracet.

(Z pohledu Kelly)

,,Ahoj Kelly.. Tady Ruby.. Doufám že si na mě ještě vzpomínáš." Hrála si na kamarádku. Byla tak zákeřná, že mě překvapuje, že na to Even ještě nepřišel. ,,Na tebe se zapomenout nedá." Ironicky jsem se usmála. Poslouchala jsem její kecy o tom jak je jí líto že jsem s nima nejela a podobný kecy co chtěla aby mě naštvaly. Jednoduše jsem jí to típla protože jsem chtěla mluvit s Evenem a né s ní. ,,Já už to tady nevydržim." Obejmula jsem Mika. Hladil mě po zádech. Utěšoval mě. Alespoň se o to snažil. ,,Poraď mi co mám dělat.." Prosila jsem. Neustále mě utěšoval.

Amber,
Ani netušíš kolik věcí se stalo. Even je někde bůh ví kde a já tu mám dům pro sebe. Pomáhá mi tu Mike. Musíš přijet. Rozbij prasátko, vezmi Luckyho a přijeďte co nejdřív.
Tvoje Kelly

Samozřejmě, že kdyby to šlo napíšu ať s sebou vezme i Pillgrima,ale asi by se mu ta cesta až sem, nelíbila. Dopis jsem vhodila do schránky a doufala, že se doručí co nejdřív. Amber byla moje poslední záchrana. Věděla o mě všechno. Teď jsem si vzpomněla na Senta, ten o mě taky věděl všechno. Škoda že je takovej jakej je. Znala jsem ho trochu jinak. No, změnil se. Ale jestli k lepšímu nebo horšímu to ať posoudí on sám. I přes to všechno co bylo, doufám že se má dobře.

Lucky. Moje čtyřnohé monštrum. Určitě tak hrozně vyrostl. Teoreticky je za necelých sedmnáct dní škola. To ty prázdniny letěj. Měla bych se vrátit zpátky do Anglie. Jo..Musim. Teď nebo nikdy. Jestli tady zůstanu, tak to bude hodně špatný. Vzala jsem kufr a naházela do něj všechny věci. Bylo jich dost ale já to zvládla docela rychle. Poslední rozloučení s tímto domem. Věřím, že se sem někdy vrátím.

Popis trasy? Nejdřív mě taxík odvezl na letiště kde jsem si musela vyzvednout letenky na letadlo co letělo až za hodinu. Sedla jsem si na sedačku a čekala na mé letadlo.

Domů jsem se těšila jako malé dítě. Na mamku, Luckyho, Lukase, Amber. Ani jsem nic neřekla Mikovi. Až dorazim, musim mu napsat. Když už jsem viděla naší ulici, rostla ve mě natěšenost na všechny okolo mě. ,,No to snad ne! Moje holčička se vrátila domů." Přišla z kuchyně mamka. Byla dojatá a hned mě objímala. ,,Vrátila jsem se o něco dřív už mi chyběl domov." Usmála jsem se. Lucky se okamžitě vyvalil ze schodů. Opravdu zmohutněl, už to nebylo takovf malé ňuňu štěňátko.