Long way up 2 |book 2|

Chapter 14

Nudná cesta. Ze začátku jsem netušila co mám dělat dřív. Psát si s někym, pozorovat cestu, pozorovat Pillgrima nebo Luckyho a nebo se bavit s mámou. Teď už ale tyto věci vyřazuji, a volím volbu spánek. Bohužel to ale není tak jednoduché. Pro mě je celkem těžké usnout v autě nebo v něčem jiném a když už usnu, tak se probudím celá rozlámaná se špatnou náladou. V autě jsem si dělala přestávky mezi spánkem. To bylo pro mě nejhorší co šlo. Probudila jsem se a za chvíli zase usnula a naopak. Obdivovala jsem mamku, že bez spánku a bez toho aniž by usínala, řídí.

Zachvilku jsme zastavili na odpočívadle. Okamžitě jsem si rozepla pás a vyšla z auta. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu. Mamka také vystoupila z auta. ,,Co si dáš?" Zeptala se mamka. Řekla jsem, ať mi koupí kafe a hamburger. Měla jsem na něj chuť a kafe bylo něco jako zbraň proti spánku. Venku celkem foukalo a tak jsem si vzala bundu. Pustila jsem Luckyho ven a šla vyvést Pillgrima. Prošla jsem se s ním po parkovišti a namířila si to k malému ostrůvku trávy, kde se mohl Pillgrim pást a já sedět na lavičce. Vím, že tráva kousek od silnice není moc dobrá, ale myslím, že Pillgrim s tím problém ani tolik neměl. Lucky lítal okolo Pillgrima, až jsem se divila, že se Pillgrim prostě nenaštval a neohnal se po něm. Všimla jsem si mamky, která se vracela zpět k autu. Lucky doběhl k ní a mamka mu nalila do misky vodu, kterou Lucky následně vypil. Jídlo a kafe dala do auta, a šla směrem ke mě.

,,Těšíš se tam?" Vzala mě mamka kolem ramen. Zapomněla jsem na svůj unavený a ospalý obličej, který nutně potřeboval svojí dávku kofeinu.

,,Těším.."

,,Vždyť se tváříš jak hromádka neštěstí." Vzala si Pillgrimovo vodítko a zvedla se. Dala mi tím najevo, že je načase se zase posunout dál.

Naložili jsme Pillgrima, který už z cesty nebyl tolik nadšený. Spíš se na nás šklebil a hold se s tím nesmířil, že ještě nějakou chvíli pojede.

Vzala jsem do obou rukou své kafe a dlouze se ho napila. Hned jsem se cítila s větší energií. Mamka za jízdy si také občas lokla svého kafe. Už jsem se těšila, až tahle cesta skončí. A to, že pojedeme ještě zpátky, z toho jsem opravdu radost neměla.

Na dálnici na nás padla mlha a lehký déšť. Snad ne bouřka, to by se Pillgrim zbláznil. Kapky bušily jak do auta, tak i do přepravníku. Stěrače létaly ze strany na stranu a já už byla unuděná k smrti. Kdybych tady nepila to kafe, mohla bych tu v pohodě spát, a nenudila bych se tu.

O pár minut později jsem si vybalila i hamburger s tím, že si hok sním. Úžasně voněl a mě se už na ten hamburger sbíhaly slsny. Zakousla jsem se do něj a moje chuťové pohárky dostaly to co chtěly..

Po jídle zase nuda. Vytáhla jsem si mobil, zapojila sluchátka a pustila si písničku Seve. Útěk z reality.