Long way up 2 |book 2|

Chapter 5

Jeden drink, druhej drink, třetí drink...Já i Mike jsme byli oba opilí. Uprostřed parketu jsme divoce tančili, jako kdyby naše energie byla nekonečná. Necítila už jsem nohy ani ruce, ale i přes to jsem tančila dál. Mike byl na tom úplně stejně. Člověk ho našel na parketu nebo u baru se skleničkou vodky v ruce. Oba jsme tak nějak tušili, že ráno pro nás bude největší peklo a že teď už není nikam úniku. Také jsem věděla, že se Even bude vyptávat kde a s kým jsem v tuhle chvíli byla. Blížila se skoro jedna hodina ráno a nikdo z nás nevypadal na to, že by měl jít domů. Podle toho jak Mike vypadal zrovna teď, bylo jasné že každou chvílí navštíví wc a vyloučí tak obsah svého žaludku přímo do záchodové mísy. Jak jsem předpověděla, tak se i stalo. Mike se zvedl a rychlím krokem zaběhl na záchody. To co pokračovalo si asi každý domyslí. Nachvilku jsem se vymanila z tanečního parketu a zabrala postavení 'chlastače'. A pokračovalo to..Jeden drik, druhej drink, třetí drink..Spočítejte moje promile. Byla jsem na šrot. Total na šrot. Vůbec jsem netušila co melu a nevnímala jsem co dělám.

Dovrávorala jsem domů. Čtyři hodiny ráno. Pěkně se nám to protáhlo. Hlastně ani nevím jak jsem došla domů, ale Mike se mnou nešel. Zapadla jsem do vily a za hlasitého bouchnutí dveří jsem si zula boty. Zalezla jsem do sprchy ačkoliv jsem nechtěla. Přecejen jsem opilá a sprcha v mém stavu byl špatný nápad. Nechtěla jdem budit Evena a tak jsem si ustlala na gauči v obýváku. Vzala jsem si deku a polštář. To ticho mě zaráželo. Přecejen jsem tančila 'pár hodin' za doprovodu hlasité hudby a teď ticho. Jen jsem poslouchala tikot hodin v kuchyni. Nemohla jsem usnout. Stále jsem byla nadupaná energií.

Ráno jsem myslela že umírám. Ta bolest hlavy byla nesnesitelná. Chtěla jsem vrátit čas a neožrat se tolik co jsem se ožrala teď, ale nešlo to. Vodou jsem zapila prášek a doufala jsem že moje 'opička za krkem' rychle zmizí. Neměla jsem sílu na to dělat nám s Evenem snídani. Strašně mě bolela hlava. Byla to exploze bolesti a nešla zastavit. Do toho mi pískalo v uších a hrozně se mi chtělo spát. Moje víčka byly těžší
a těžší až jsem se neudržela vzhůru a usnula jsem.

Probudil mě zvuk mobilu. Otráveně jsem ho poslepu začala hledat na stole a já ho ne a ne najít. Ležel na zemi. Musel mi vypadnout z ruky když jsem usnula. Nahmatala jsem ho a zvedla.

,,Ano?" Šeptla jsem do telefonu a čekala odpověď.

,,Ahoj Zlato, jsem teď s Ruby a kámošema na obědě dobře? Nechtěl jsem tě hudit." Řekl a ve mě explodovala další várka bolesti hlavy.

,,Okay, ale hlavně tolik nekřič." Odsekla jsem mrzutě a típla mu to. Zase Ruby. Ta holka je snad všude. Položila jsem mobil na stůl a schovala svou deku pod deku protože mi byla zima. Opět se můj mobil rozřinčel. To snad není možný.

I přes všechnu zlost jsem ho zvedla. ,,Miku?" Zeptala jsem se. ,,Máš dneska čas?" Zeptal se. Podívala jsem se na hodinky bylo půl jedný. ,,Jo mám." Odpověděla jsem. ,,Bezva tak před knihkupectvím." Zajásal a položil mobil. Napila jsem se vody a kopla do sebe ještě jeden prášek abych vydržela celý den. Navlékla jsem na sebe čisté oblečení a umyla se. Popadla jsem klíčky a mobil a vyšla z domu. Celkem pěkný počasí. Tak snad to vydrží celý den.