Long way up 2 |book 2|

Chapter 15

Po několika dlouhých hodinách které jsme strávili buď na cestě a nebo na parkovišti u benzínky kde jsme zastavili, jsem se konečně dočkala příjezdu do centra, kde měl být Pillgrim ustájen. Byl to celkem rozsáhlý statek s velkými výběhy. Hotový ráj. Tohle muselo stát dost peněz. A zvlášť to ustájení. Ještě štěstí, že to neplatíme my, ale mámin šéf co ji sem poslal. Od doby co mamka pracuje v kanceláři, je náš život finančně lepší.

O pár hodin později

Byli jsme ubytováni(já, máma a Lucky) v celkem hezkém hotelu, který byl pár minut od ranče. Náš pokoj měl dvě ložnice, koupelnu, obývací pokoj a kuchyňský kout. Útulné.. I když bylo pozdní odpoledne, chtělo se mi spát. Ta cesta mě zmohla a já se cítila naprosto bez energie.

(Z pohledu Evena)

,,Na letiště." Řekl jsem rychle, když do auta přiskočil Mike i Amber. Řidič přikývl a já cítil, že teď začala jedna ze dvou chvílí kdy nemůžu dělat vůbec nic jen čekat. První je tady v taxíku, a druhá v letadle. Kdybych řídil ten taxík já, asi bych přišel o řidičák. Na svém účtu bych měl tolik překročení rychlosti, že by tak dlouhý číslo nedokázal nikdo přečíst. Netušil jsem co dělat. Každou chvílí jsem si střídavě dával nohu přes nohu, kousal si ret, poklepával prsty a nebo nahlas vzdychal.
Za to Mike vypadal naprosto v pohodě. Dobře, možná jsem dělal jako kdyby jí šlo o život ale i tak se bojím. A Amber? Ta to pojala ve velkém. Prostě se nalepila na okýnko a spala. Protočil jsem očima. Taxikář se na mě podezíravě podíval, ale nic neříkal.

,,Za jak dlouho tam budeme?" Zeptal jsem se ho po chvilce znovu. Bylo to už asi po desáté co jsem se ho ptal a on byl stále klidný. ,,Pár minut." Podíval se na mě. ,,Hranolky!" Zařvala zničehonic Amber a já pochopil že se jí zdá o nějakých hranolkách. MC Donalds nebo něco podobného. Nevzbudila se, pouze zamlaskala a znovu zavřela oči a usnula. Povzdechl jsem si nad tím, jak jsem to zvoral. Jak jsem zase moc plánoval. Kdyby tak šel vrátil čas.

Mike poslouchal nějaké písničky, takže on měl co dělat. Amber spala, takže taky měla co dělat. Taxikář řídí náš taxík, tudíš má také co dělat. Jen prostě já nic nemůžu dělat a jen čekat.

Vyběhli jsme z taxíku i se zavazadly a pelášili k odbavení, kde už se tvořila fronta. Proto jsme se rychle všichni řadili abychom nemuseli čekat zbytečně dlouho. Byl jsem celkem zadýchaný takže mi bodla lahev vody co jsem stačil vzít u baráku. To příjemné ochlazení mi projelo snad celým tělem. Fronta tak velká nebyla, dala se vystát takže jsme nemuseli čekat sto let než na nás přijde řada.

,,Já už to tu nevydržím.." Vyskočil jsem ze židle a dal si ruce za hlavu. Nemohl jsem se dočkat toho až Kelly uvidím a až jí vysvětlím to, že jsme se akorát špatně pochopili. Bál jsem se, že už mi to neodpustí. Jednou už jsem přece jenom zdrhnul a ona z toho byla na dně. Teď na mě všichni koukali. Amber mi dala ruku na koleno. ,,Neboj.., všechno bude dobrý." Usmála se na mě. Nezbývá mi než doufat.

Ahoj všichni,

moc se omlouvám, že jsem dlouho nepřidala žádnou část LWU2, ale neměla jsem vůbec čas.