Angelic wings

2. kapitola

V neděli se Lila povalovala doma a připravovala se do školy. 2. ročník na gymplu. Snad to bude hračka jako první ročník. Už se těší na svoji nejlepší kamarádku Tracey. Naposledy se viděli před 14 dny, než Tracey odletěla s rodiči na dovolenou. Dneska se vrací, ale holky se uvidí až zítra. Tracey má koně. Má ho ustájeného ve stejné stáji jako Liliina sestra. Lila se s Tracey seznámila v té stáji. Byly a jsou nerozlučitelné. Trávily spolu každý den u koní, ale pak to ustalo a už se výdají jen ve škole nebo někdy po škole.

DALŠÍ DEN

Crrr!
Lila se natáhla po telefonu, který ležel na nočním stolku. Po slepu vypla budík a mžourala na telefon. Bylo šest. Už to zase začíná, pomyslela si Lila a vstala z postele. Přehodila peřinu, aby postel vypadala ustlaně a přešla ke skříni. Vzala si džínové kraťasy, bílé tílko. Pak se šla připravit.

"Ahoj Christie," pozdravila Lila sestru, když seběhla už připravená do obýváku. Táta už byl v práci, jejich máma každé ráno odvážela Christie do základní školy a Lila jezdí do školy autobusem. Cesta ji trvá půl hodiny. Její starší bratr Luk ještě spal. Chodí na vysokou, ale ta mu začíná až od října.

"Ahoj Lilo. My už jedeme, tak zatím ahoj," vysypala ze sebe Christie a zabouchla dveře. Lila si nasypala k snídani lupínky s mlékem. Když dojedla, tak se obula, vzala si klíče a vyrazila na autobus.

Autobus kupodivu přijel na čas.

"Ahoj Lilo!"

"Ahoj Tracey!" Pozdravila s úsměvem Lila svoji kamarádku a přisedla si k ní.

"Tak co dovolená? Jsi pěkně opálená."

"Byla skvělá. Je příšerné, že už prázdniny skončily. A představa, že za rok už budu v maturitním ročníku. Brrr, děs," zasmála se Tracey.

"Tak to je fajn. Mě přijde, že se prázdniny strašně táhly, i když to vyspávání mi bude chybět, to jo," zasmála se pro změnu Lila a vzpomínala na prázdniny, kdy se celý den poflakovala u jejich bazénu na zahradě a vyspávala třeba až do desíti.

"Doufám, že dneska nebudeme ve škole dýl, jak hodinu."

"Proč?"

"Tento den beru ještě jako prázdniny a chci zajít a postarat se o Metiho," vypustila Tracey z pusy větu aniž by si to promyslela. Lila se zarazila.

"Aha," usmála se nuceně a dál to nerozebírala. Tracey věděla, že to říkat neměla.

"Promiň Lil. Nechtěla sem."

"Ne, vpohodě. Pozdravuj ho."

"A ... Nechceš se jít podívat na náš trénink? Nebo mi ho pomoct vykoupat?" zkusila to opatrně navrhnout Lila.

"Já ... Já něco mám," vymyslela si Lila. Tak ráda by do stáje zašla, ale nemůže. Nedokáže do stáje vstoupit. Už v sobotu se musela překonat jet na závody podívat se na Christie. Dívat se na ty ušlechtilá zvířata, na jejich svaly, oddanost, lásku, odhodlanost. Na ty jezdce, jak si užívají se svými miláčky, jak se usmívají, radují. Jak jsou splynuti v jedno tělo. Tak moc jí to chybí, ale nedokáže to. Ten strach z prohry, ze ztráty ...

"Lilo? Lžeš! Nic nemáš," podívala se na ni přísně Tracey.

"Když já ..."

"Prostě odpoledne po škole jdeš se mnou. A bez řečí!" Usmála se na ni Tracey. Lila věděla, že nemá cenu diskutovat. Vypadalo to na pěkný den - vypadalo.

Po jedné a půl hodině ve škole se holky sešly před školou a vydaly se pěšky do stáje. Stáj mají ve městě, kde je gymnázium, na které dochází.

Po patnácti minutách tam došly. V areálu bylo už živo. Je to velká stáj, kde jsou, jak ustájení koně, tak i stájoví, na kterých jezdí děti, co si platí jezdecké hodiny. Ve stáji je minimálně 30 koní, možná i víc. Stáj vlastní 3 jízdárny, velkou a malou halu, kruhovku a 3 obrovské a 2 malé ohrady a 3 stáje z toho jedna má několik částí s boxy (je rozdělená na starou a novou stáj).

"Trace, musím tam?"

"Jasně, že musíš. No tak, Lilo," zaúpěla Tracey. Lila se nadechla a vstoupila do stáje. Hned ji praštil do nosu vzduch čerstvé slámy a sena. Pár koní bylo v boxech, ale většina z nich byla v ohradě. Tracey se v soukromé sedlárně převlékla a s vodítkem v ruce prošla starou stájí a šla do nové stáje. Přišla k jednomu boxu a vzala z něho tyrkysovou ohlávku. Lila ten box moc dobře znala. Znala celou tu stáj, jako svoje boty. Vždyť tu byla dennodenně 3 roky. Na boxe, ale byla novější jmenovka Traceyina koně. Ta stará už byla skoro rozpadlá.

"Jdeme?" Zeptala se s úsměvem Tracey.

"Já tu počkám."

"Ne! Půjdeš se mnou. Potřebuju otevřít." Lila protočila oči, ale šla s ní. Šly k velké ohradě pod spodní jízdárnou. Podlezly ohradník a mířily ke stádu veprostřed ohrady. Tracey s rohlíkem v ruce a vodítkem za zády zamířila k vysokému tmavému hnědákovi. Mefisto jí šel okamžitě naproti. Rád viděl svojí paničku parťačku. Tracey Mefista poplácala, dala mu suchý rohlík a nasadila mu ohlávku s vodítkem. Lila je pozorovala. Mezitím k Lile přišel mladý ryzák a začal se k ní lísat.

"Ahoj Wintere [Wintre]. Čau, ahoj kámo," hladila ho. Znala ho jako hříbě, byla u jeho porodu. Naposledy ho viděla jako roční hříbě a teď je to takový velký a zdatný kůň. Očividně i valach, když je s kobylama v jedné ohradě.

"Jdeme?" Zaptala se s úměvem Tracey, která za sebou vedla vysokého Mefista.

"Jasně. Tak se zatím měj hochu. Třeba se ještě uvidíme," pohladila ryzáka po lucerně a společně s Tracey odešla.

Tracey uvázala Mefista venku před stájí a začala ho čistit.

"Pomůžeš mi?"

"No ... Já ... Já nevím," koktala Lila.

"Šup, makej." Rozkázala Tracey a Lila si nedobrovolně vzala z kufříku s čištěním měkký kartáč a čistila Mefista z druhé strany. Za chvíli byl krásně čistý. Lila rozčesala ocas a hřívu a Tracey čistila kopyta. Mefisto se zahleděl na Lilu. Moc dobře si na ni vzpomínal. Nechápal to. Nejdříve ji vídal ve stáji každý den. Vídal i svého kamaráda. Tak dlouho spolu všichni kamarádili. Byli super čtyřka. Dva kluci a jejich paničky. Pak, ale jely na závody. Naposledy viděl svého kamaráda a Lilu před jejich startem a pak už v životě ani jednoho neviděl. Jakoby zmizeli. Nechápal to, proč? A dnes vidí Lilu po dvou rocích. Pamatuje si ji. Rád ji znovu vidí. Třeba zanedlouho přiveze i svého koně, myslel si Mefisto.

"Co tak koukáš, Mefe?" Optala se valacha. Ten jen frknul a dloubl do ní. Lila se zasmála.

"Taky tě ráda vidím."

Tracey si přinesla výstroj a začala Mefista chystat na trénink. Tyrkysová dečka na jeho tmavě hnědé barvě vynikla. Lile jeho barva připomínala hořkou čokoládu.

Pak mu Tracey dala na hřbet sedlo. Zapnula pětibodový poprsák i sedlo. Pak mu nasadila chrániče. Též tyrkysové barvy. A nakonec uzdečku. Je krásný, pomyslela si Lila. Mefisto se jí vždycky líbil. Vysoký tmavě hnědý valach s hvězdou a zadní nohy po spěnky bílé. Ale žádný kůň nebyl hezčí, než její vysoký vraník. Ale to je minulost.

"Půjdeš se dívat? Trénujeme mě dneska Tess."

"Jo, klidně." Usmála se Lila a šla na spodní jízdárnu.

Další část :)