Angelic wings

5. kapitola

Další den se Lile nechtělo vůbec vstávat. Když se podívala do zrcadla, tak vypadala jak kdyby vstala z mrtvých. Připravila se do školy. Rozhodla se, že se malovat dneska nebude. Po chvíli sešla dolů do kuchyně už připravená do školy. Nikdo krom jejího bratra v domě nebyl.

"Ahoj," pozdravila neutrálně bratra.

"Ahoj. Tak jak je?" Zeptal se. Lila se na něho otočila s neutrálním skoro znuděným výrazem. Luk se zarazil.

"No jasně. Máš se fajn. Je to na tobě vidět. Jen záříš!" Usmál se zářivě Luk.

"Luku? Umři!" Řekla přísně Lila, ale musela se usmát. Luk vždycky věděl, jak člověka přivést na jiné myšlenky.

"Taky tě mám rád sestřičko." Zazubil se a napil se mléka.

"I já tebe." Řekla sarkasticky, i když Luka milovala (rodinně!! :D). 

"Tak to bylo fakt upřímný ségra!" Zasmál se Luk," Jo a dneska jsi ze školy omluvená."

"Cože?"

"Mamka řekla, že do školy půjdeš až zítra," pokrčil Luk rameny.

"Ne, půjdu dneska. Akorát bych se doma užírala."

"Ok, jak chceš," pokrčil rameny Luk a odešel. Lila se nasnídala a skočila se přeci jen ještě trošku namalovat- tak jako vždy řasenka a tužka. Pak vyrazila na autobus. Jela sama, protože Tracey má dneska nultou hodinu, tedy od sedmi.

"Lilie! Lilo! Tak slyšíš mě?!" Doběhla o přestávce Tracey Lilu a vyrvala ji sluchátka z uší.

"Co?"

"Volám na tebe."

"Aha, promiň neslyšela sem."

"Všimla sem si. Tak co, už dobrý?" Zeptala se soucitně Tracey.

"Jo jo. Vcelku jo."

"Tak to je fajn. Vyčítám si to, že sem tě donutila jít do stáje."

"Nic si nevyčítej, ano? Není to tvoje vina," usmála se Lila. 

"No dobře. Jinak, jak si odjela, tak sem šla zkontrolovat Metiho a nedalo mi to a šla sem se mrknout na Minervu. Normálně má na prdeli a na krku šrámy od biče," řekla smutně Tracey. 

"Neříkej mi to. Nechci to slyšet. Je mi té kobylky líto a já ji nemůžu pomoct," řekla smutně Lila.

"Musí se s tím dát něco dělat no ne?"

"Bohužel. Nemáš důkazy."

"Hm, pravda," povzdechla si Tracey a zazvonilo. Holky se rozloučily a obě se vydaly na svojí hodinu. 

Odpoledne po škole jela Lila domů. Tracey šla do stáje, takže opět jela sama. Poslouchala písničky a sledovala, jak cesta plyne. 

"No snad mě nešálí zrak, koho to vidím? Mladší Remusová!" Uslyšela Lila známý hlas, když hledala klíče od jejich branky. Otočila se na vedlejší zahradu.

"No ne, snad nejsem už slepá, koho to slyším a dokonce i vidím? Mladší Samson!" Napodobila jeho hlas a zamířila k vedlejšímu plotu. Kluk i ona se zasmáli.

"Ahoj Joshi, jak je?" Zeptala se Lila opřená o jejich plot. Joshua Samson je její nejlepší kamarád z dětství. Je to napůl vietnamec. Znají se od mala. Lila i Luk se s Joshem hodně kamarádí. Oba ho berou jako člena rodiny.

"Ále, jde to. Co ty?" Usmál se Josh a seskočil ze stromu. 

"Taky." Usmála se Lila. Ještě chvíli pokecali a pak Lila šla domů. Doma si udělala úkoly, pročetla si to, co ten den brali a pak se šla dívat na televizi. 

UBĚHLY DVA TÝDNY ŠKOLY A LILA MEZITÍM DO STÁJE NEVKROČILA. TRACEY JI O STÁJI, NA LILIINO PŘÁNÍ, ANI NEVYPRÁVĚLA. LILA ŽILA ŽIVOT, TAK JAKO KAŽDÝ DEN ÚPLNĚ STEJNĚ. RÁNO DO ŠKOLY, ODPOLEDNE ZE ŠKOLY, UDĚLAT ÚKOLY, TELEVIZE NEBO SI ŠLA ZABĚHAT A SPÁT. DALŠÍ DEN NANOVO. 

"Lilo!" Volala přes celou školní chodbu Tracey a běžela za Lilou. Ta se zastavila a otočila. Viděla, jak za ní běží udýchaná Tracey.

"Co blázníš, co se děje?" Uchcechtla se Lila a čekala, co z kámošky vypadne.

"Lilo. Mus ... musíme něco udělat. Mu ... musíš do stáje. Minerva ... musíme něco udělat." Vysypala ze sebe zadýchaná Tracey.

"Trace, já do stáje nechodím, nevím, co se tam děje a je mi to jedno. Promiň," usmála se nuceně Lila.

"Ne, ty to nechápeš. Musíš tam jít. Musíš vidět v jakém je stavu."

"Tak to řekni Lucy nebo Tesse. Já s tím nic neudělám. Promiň."

"Ale oni přece toho koně musí vidět. Vždyť ho krmí a pouští do ohrady. A nic s tím nedělají."

"Sama víš, že při těchto pracech není čas sledovat, jak každý kůň vypadá."

"To je jedno, přece si museli všimnout. Musíme něco udělat, Lilo!" Naléhala Tracey.

"Trace, já nic dělat nemůžu. Jdu na hodinu. Zatím!" Ukončila debatu Lila a odešla na hodinu.

Po škole to Lile nedalo a vydala se do stáje. Samu sebe překvapila, ale vydala se tam. Tracey má odpoledku, takže jde sama. Přišla k areálu a zaplula do ohrady. Měla štěstí. Stádo se páslo v nejvzdálenějším rohu ohrady dál od stáje. Přišla ke stádu. Pár koní jí šlo naproti. Přesněji Metfisto a Winter. Oba koně podrbala a pak hledala bílou klisnu. Prošla celé stádo, koně od koně, ale Minerva tam nebyla. Kde je? Přece nebude ve stáji, říkala si Lila. Povzdechla si a vydala se směr areál. Vylezla z ohrady a po cestě se vydala ke stájím. 

"Ahoj Lilo, co ty tady?" Pozdravila ji Lucy.

"Ahoj Lucy. Ehm ... Tracey si tu včera něco zapomněla, tak mě poprosila jestli bych jí to nevzala. Ona má odpoledku," vymyslela si na rychlo výmluvu.

"Aha, tak to jo," usmála se Lucy a odešla někam. Lila si oddechla a šla do stáje. Prošla starou stájí až do nové. Na chvíli se zahleděla na box, kde dříve býval Daniello. Pak se ale zaměřila na box bělky. Byl prázdný. Ohlávka, ale byla na boxu. To znamenalo, že je s ní Melánie na vyjížďce nebo někde v areálu. Lila nejdříve omrkla všechny jízdárny. Na jedné jízdárně trénovala nějaká holčina na svém koni, na další byla jezdecký oddíl a třetí byla prázdná. Malá hala byla prázdná. Zkusila poslední možnost a to velkou halu. Byla tam. Lila se potichu vkradla na tribunu a sedla si. 

Další část spíše o ničem :) Další už bude lepší :)