Angelic wings

6. kapitola

Lila se usadila úplně nahoře v nejtmavším rohu tribuny. Sledovala zaujatě Melánii, která bojovala s bělkou. Minerva se neustále stavila na zadní a vyhazovala. Melánie na ní měla ostruhy a měla ji až moc sbalenou. Občas ji majzla i bičíkem. Moc lidí na tribuně nebylo, ale našlo se tam pár děcek. Ty to nechápaly a obdivovaly jezdkyni, že se na tom divokém zlém koni udrží.

Po další půl hodině Melánie skončila a s totálně splavenou a unavenou kobylou odešla. Lile bylo kobyly líto, ale teď nemohla nic dělat. Lila se po chvíli zvedla a zamířila do stáje. Zpoza rohu sledovala dvojici. Melánie odstrojila kobylu hnusně (nadávkami) se s ní rozloučila, pokud se tomu rozloučení dá říkat, a odešla. Lila chvíli počkala, kdyby se ještě Melánie vrátila. Zrovna chtěla vyjít zpoza rohu.

"Co tady děláte?!" Ozval se za ní hluboký mužský hlas a na rameni ji přistála silná mužská ruka. Lila sebou trhla. Otočila se.

"Lilo? Co tady zrovna ty děláš? Proč se tady, tak plížíš?" Pustil ji s úlevou starý stájník Peter. Peter, starší stájník, ale strašně hodný a znalý v koních, tu dělal už za doby, kdy Lila jezdila.

"Petere? Dobrý den, no já ... já sem se sem přišla kouknout na koně a na ... a na Metfista," usmála se Lila. Nevěděla jestli mu má říct pravdu, že sleduje jednu holku. Ještě by ji měl za blázna.

"A proto se tu tak plížíš, jsi schovaná, a tak? Proč jsi teda sledovala Melánii?"

"No ... Já ..." Nevěděla, jak pokračovat.

"No?"

"Prostě mi přijde, že se k té chudince kobylce nechová hezky. Koukněte, jaké je to milé stvoření a ona se k ní chová, tak hnusně," spustila Lila a drbala Minervu na hlavě.

"Tak ty sis všimla? To jsi asi jediná. Celá stáj to přehlíží." Odfrkl si Peter.

"Cože? Oni to vidí a nic s tím nedělají? Proč? Lucy by tohle přece neudělala nebo Tess, Marta .. Všichni!"

"Hodně platí. Lucy si toho nevšimne, protože Melánie jezdí vždy, když je Lucy pryč nebo tak, aby se nepotkaly. Nejezdí pod trenérama, a když náhodou ji vidí Tessa nebo Marta, tak se chová normálně a je milá, ale jinak ..."

"Ježiš, to je strašný! Je mi jí moc líto." Řekla Lila a hladila bělku. Nastalo ticho. Oba se utápěli ve svých myšlenkách.

"Petere, to se s tím nedá opravdu nic dělat?"

"Nevím. Musela by si mít hmotné důkazy, jinak ti nikdo neuvěří." Pokrčil rameny a poplácal Minervu po krku. Lila si povzdechla. Proč je někdo na tak úžasné stvoření, tak zlý?!

________________________

Další ráno v autobuse to Lila řekla Tracey. Řekla ji o své návštěvě stáje i o tom, co se stalo.

"Já to říkala. Ale co budeme dělat?" Zeptala se Tracey.

"No, v noci mě něco málo napadlo."

"A? Tak honem povídej!"

"Je pár možností. Ty nebo Thomas byste jezdili v hale, když by tam byla i ona a ten druhej by toho na koni natáčel a přitom by tam zachytil i Melánii." Řekla Lila.

"Uvidí kameru a bude se chovat mile," povzdechla si Tracey.

"Taky fakt. Tak prostě vzít Lucy na tribunu jako sem šla včera já. Nebo Tessu. A nebo to natočit a pak jim to ukázat. Nebo nevím, ale musíme něco udělat."

"Uvidíme. Odpoledne jdu do stáje, půjdeš taky?"

"Jasně. Musím ji aspoň vidět," povzdechla si Lila. Tracey se na ní zahleděla. Lila se koukala z okénka a Tracey ji sledovala. Ta kobyla ji vrací zpět. Vidí ji na očích smutek a starost k vůli té kobyle. Po tak dlouhé době v jejích očích vidí lásku.

__________________________________________

Odpoledne šly společně do stáje. Tracey se převlékla a Lila šla do nové stáje. Byla tam. Radostí jí poskočilo srdce. Minerva tiše zaržála a nastražila uši.

"Ahoj holka. Tak, jak se máš? Ujde to aspoň? Na dej si," podala ji mrkev Lila a hladila ji po hlavě. Lila i Minerva si užívaly každý dotyk.

"Lilo, bacha!" Sykla Tracey a odtáhla Lilu k Metfistovi. Po chvíli přišla k Minervě Melánie.

"Jamie! Vyčisti ji, nastroj a pak mi dej vědět!" Zařvala Melánie na celou stáj, když si prohlédla svojí kobylu a odešla. Lila s Tracey jen zíraly. Po chvíli přišel Jamie, jeden ze stájníků, a začal čistit kobylu. Holky zatím vyčistily Metfista.

"Hotovo, slečno." Řekl po chvíli Jamie a předal otěže Melánii. Ta jen se škubnutím převzala otěže a odvedla kobylu ven.

"Jdu omrknout, kam jdou," řekla Lila a šla nenápadně za nimi. Po chvíli se vrátila k Tracey, která si už strojila Metfista.

"Tak co?"

"Smůla. Jedou ven." Řekla smutně Lila a nandala Metfistovi chrániče.

"Sakra. No nic, já jdu na spodní jízdárnu."

"Ok. Máš trénink?"

"No, mám, ale bez Tessy." Usmála se Tracey a vyvedla Metfista zadními dveřmi ven. Šla podél stáje dolů směr ohrady a pak zabočila na spodní jízdárnu, ze které je krásně vidět na ohrady.

Lila si sedla na lavičku u jízdárny a sledovala Tracey, která krokovala Metfista. Po chvíli se Lila zvedla a šla do klubovny - jídelny (letní tábory). Vešla dovnitř. Pořád stejné. Na stěnách visely různě věci. Obrazy, fotky, trofeje, diplomy, podkovy, uzdečky ... Na pár fotkách byla i ona s Daniellem. Dvě fotky byly ze skoků, jedna z ohrady jak se s ním mazlí a další dvě jak přebírá pohár nebo jak ho drží v ruce. To byly časy, pomyslela si a usmála se.

Po chvíli se vrátila k jízdárně. Tracey už cválala a chodila kavalety. Sledovala ji pak po zbytek tréninku.

Po hodině ježdění Tracey slezla a odvedla Metfista do boxu. Lila pomohla Tracey hnědáka odstrojit. Po chvíli kolem nich prošla Melánie s totálně vyklepanou Minervou. Byla celá zpocená a zadýchaná. Lila se jen koukla na Tracey. 

"Skoč pro Lucy, rychle!" Šeptla Lila na Tracey a ta hned zmizela. Lila se rozešla k Melánii.

"Ehm, Mel? Neměla by si takhle zřízenou kobylu nechat stát. Měla by si ji ještě chvíli povodit," řekla mile Lila, i když to v ní vřelo.

"Co se do mě štveš? Je to můj kůň, ne tvůj. Já uznám za vhodné, co je pro tu herku dobré a co ne!"

"Tobě by bylo jedno, kdyby se jí něco stalo? Dej ji aspoň do ohrady, ať se sama projde. Koukej se celá klepe."

"Běž někam! Je to můj kůň, rozumíš?! Můj! Nenechám si kecat do toho, co dělám od někoho, kdo svého koně zabil!" Vyjekla Melánie. Lila sebou trhla. Ranilo ji to, ale nasadila neprostupný výraz.

"Když o tom nic nevíš, tak to neříkej. A když sem teda svého koně zabila, tak si vem ze mě ponaučení a vykrokuj ji, aby se ti nestalo to, co mě."

"Moje kobyla neumře, protože se o ni starám."

"DOST!" Ozvalo se za Melánií, která leknutím uskočila.