Angelic wings

7. kapitola

Už je to týden, co Melánii byla Minerva odebrána ochránci zvířat. Všichni lidi ze stáje i Lila byli vyslýcháni, co viděli. Nakonec se rozhodlo, že Minerva bude odebrána Melánii a bude patřit Lucy, takže stáji. Melánie se od té doby ve stáji neukázala. Lila také ne. Naposledy tam byla v den, kdy se to provalilo, pak ne. Tracey ji podávala informace, jak to probíhá.

Crrrr!

Lila poslepu s nechutí vypnula budík. Podívala se na mobil, tak málo hodin! Měli by tohle brzké vstávání zakázat, myslela si Lila a vstala. Se zavřenýma očima se dobelhala do koupelny, kde si umyla obličej, vyčistila si zuby a rozčesala si vlasy. V tom ji zapípal telefon.

Lucy: Ahoj Lilo, jestli spíš, tak se omlouvám, ale dneska odpoledne přijď prosím s Tracey do stáje - to je rozkaz. Budu se těšit :)

Lila si to přečetla. Moc se jí do stáje nechtělo, ale co má dělat? Půjde tam. V pokoji si vzala oblečení do školy, které si oblékla, pak se v koupelně namalovala a vlasy nechala rozpuštěné. Popadla školní baťoh a sešla do kuchyně. Všichni už byli pryč až na jejího bratra Luka, který pořád měl volno a každý den vyspával. 
Lila snědla jogurt, napila se a vyrazila na autobus. Jela sama, protože Tracey měla nultou hodinu. Cesta utíkala rychle. Dokonce bylo po dlouhé době hezky - teplo a svítilo sluníčko. Tak krásný den, teda - snad bude.

Škola utekla rychle, vcelku. Lila po škole čekala na Tracey v šatně. Ta přišla chvíli po ní.

"Trace! Čekej na mě," dohonila ji Lila, když ji Tracey v davu lidí přehlédla.

"Jé ahoj Lilo, co je?"

"Nic, jen aby si počkala na mě," zasmála se Lila. Tracey nahodila nechápající výraz.

"Lilo, je středa. Já jdu do stáje," usmála se omluvně Tracey.

"Já vím, já tam jdu taky."

"Jakto?" Podivila se Tracey.

"Lucy mi psala, že mám nakázáno přijít do stáje, takže musím," pokrčila Lila rameny a dál spolu šly do stáje. 

Po chvíli uviděly Lucciin dům a za ním stáje, jízdárny, hlavní budovu a ohrady. Tracey se šla převléknout a Lila zamířila do nové stáje. Byla tam. Lile poskočilo srdce radostí. Stála v boxe a sledovala ji. 

"Ahoj holka. Vypadáš spokojeně. To je dobře," mluvila na šimlu tiše Lila a hladila ji po hlavě. 

"Lilo, ahoj. Tak si přišla," objevila se za ní Lucy s úsměvem.

"Ahoj. Jo, dorazila sem."

"To je dobře. Pojď prosím se mnou," usmála se Lucy a Lila se vydala za ní. Vyšly zadními dveřmi stáje a vydaly se k ohradám.

"Tak, co potřebuješ?" Usmála se Lila.

"Potřebuju jezdce."

"Dobrý no a co já s tím?" Začala se smát Lila na celé kolo.

"Chci tebe, Lilo," řekla vážně Lucy, zastavila se a podívala se na ní.

"Lucy, to nejde. Sama to víš. Určitě se někdo najde."

"Potřebuji jezdce na Minervu," řekla bez emocí rovnou na rovinu Lucy. Lila se zarazila.

"To, to nejde Lucy. Já nemůžu."

"Nemůžeš nebo nechceš."

"Víš, jak to myslím."

"Nevím. Lilo, vím jak ji máš ráda a vím, jak ráda má ona tebe. Je čas se vrátit."

Kratší část, ale ještě dneska zkusím napsat jednu :)