Cure for love [pozastaveno]

18.

Už asi hodinu sedíme na terase. On sedí na lavičce, já ležím s tím, že mám hlavu u něho na klíně. Povídáme si. Pořád a pořád. Nechápu, jak to, že si máme stále co říct. Ale vždyť je to dobře, ne? Jsem za to ráda.

D: Nechceš přinést obklad na ten kotník?

E: Ne. Já už to chci sundat ... Ten obvaz.

D: Ale ...

E: Prosím...

Kouknu mu do očí smutně. Pak se usměju a čekám co on na to.

D: No fajn!

Zasměje se a pak i já. Posadí mně vedle sebe a natáhne si mou nohu přes svůj klín. Trošku se k němu natočím čelem.

E: Děkuju.

D: Vždyť jsem zatím vůbec nic neudělal, prosím tě...

Zasměje se a pohladí mně po noze.

D: Ty jsi fakt trdlo.

Rozesměje se. Kouknu na něho naštvaným pohledem a snažím si ho udržet přes to, že se chci smát.

E: Já za to nemůžu ... To ty boty!

D: Jasně.

Zasměje se. No já se na něho stejně pořád mračím.

D: No taaak ...

Polechtá mě a to se už zasměju.

E: To není fér!

D: Pšt!

Zasměju se a pak ho už nechám. Pomalinku a opatrně mi rozvazuje ten obvaz. Nakonec ho položí na stůl a prohlíží si ten kotník. Kouknu na ten kotník. Nevypadá zrovna pěkně...

D: No vidíš, už vypadá pěkně!

Zasměju se a Daniel po mně vrhne nechápavý výraz. To mě ale donutí se smát ještě víc.

E: To neřeš.

Mávnu rukou. Společně odejdeme do mého pokoje, kde si ten kotník namažu mastičkou od doktora. Nakonec tam zůstaneme, v posteli. Ležím k němu přitulená a koukáme se na film. Občas mi dá pusu do vlasů nebo na rameno, což mě pokaždé donutí k úsměvu ... Film už pomalinku končí.

E: Koukneme se na další?

Kouknu na něho nadšeně. Položím ruku na jeho hruď.

D: Ne, já už budu muset jít.

Vydechnu smutně. Proč musí ten čas s ním tak rychle utíkat? Přijde mi, že před chvílí přišel...

D: Pak ti zavolám.

Políbí mě. Vstane ... Ještě jednou mě políbí a odejde. Svalím se do postele a zadívám se na strop. Zavřu oči a přemýšlím. Ani nevím, jak dlouho jsem nakonec takhle ležela. A kdyby mi nezazvonil ten mobil, tak asi stále ležím. Posadím se a vezmu si ho. Volá Gabi, usměju se a zvednu to.

G: No ahoj! Nechceš se sejít v kavárně Paul?

Kouknu na hodiny a přemýšlím. Nakonec souhlasím. Dali jsme si tam sraz za 15 minut. Vstanu z postele a přejdu k zrcadlu. Na sobě mám ty samé šaty ráno. Natočím se ze strany. Nechám si je, rozhodnu se nakonec. Takže jen přejdu do své vlastní koupelny, rozčešu si své dlouhé vlasy a přemaluju se. Navoním se, popadnu v pokoji kabelku a jdu dolů. Kotník už nechám rozvázaný. Ten obvaz už nikdy nechci, nikdy! Obuju si balerínky a vyjdu ven. Jdu pomalinku ke kavárně. Rychleji s tím kotníkem jít ani nemůžu. Vejdu dovnitř, rozhlédnu se a hned uvidím Gabi. Jdu k ní blíž. Když přijdu k tomu stolu, uvidím vedle ní sedět nějakého kluka. Co? To je jako kdo? Že by to byl ten Matt? Ten její kluk? Teda mně podle toho, co říkala nepřijde, že by spolu byli, ale když si to ona myslí ... Ale jo, to bude asi on. Podle toho, jak ho popisovala ... no odpovídá to. Pohodím vlasy přes rameno dozadu.

E: Ahoj!

G: Ahoj Em! Tohle je Matt.

Ukáže na kluka vedle ní. No jasně, je to on. Měla jsem pravdu. Ale proč se se mnou chtěla sejít, když je s Mattem?

M: Čau. Rád tě poznávám Emi ... Gabi o tobě pořád básní!

Obejme mě přátelsky. Já tedy jeho po chviličce taky. Pak se posadím na proti nim.

E: Básní?

M: No ... jo. O tobě a o Danielovi.

Kouknu s naštvaným výrazem na Gabi. Jako vážně? Ona prostě nedá pokoj!

G: No co?! Nepopírej, že spolu nejste!

Protočím oči a podepřu si bradu rukou.

E: Tak proč jsem měla přijít? Nepotřebuju vám dělat třetí kolo u vozu ...

Gabi s Mattem se zasmějí, ale mně to moc vtipné nepřipadá. Opravdu to nechci.

G: Ne. Chtěla jsem, abys Matta znala. Matt taky jezdí na koních ... jste si podobní!

E: Super.

No nevím, jestli to vyznělo alespoň trošku nadšeně, ale co se dá dělat... Gabi si toho asi nevšimla, protože mele dál a dál. Matt jí často doplňuje a oslovuje jí těmi sladkými přezdívkami a pořád jí hladí a líbá do vlasů ... Bože! Vydechnu. Asi to tu budu muset nějak přežít ...

  * na fotce Gabi + Matt *