Cure for love [pozastaveno]

21.

"Gabi! Co se stalo?!", zeptám se, když mi otevře a já uvidím její zničenou tvář a celkově neupravený vzhled. Taková není, muselo se něco vážného stát. Gabi jen přijde a obejme mě. Přitisknu si jí k sobě a hladím jí po zádech. Gabi se rozpláče ještě víc. Po chvilce s ní vejdu dovnitř. Posadíme se na jejich velký kožený gauč. Zadívám se na ní a čekám až něco řekne. "Někdo ... mi řekl, že ... ", mluví pomalu a přitom stále pláče. Sice pláče méně, ale stejně. "Že viděl Matta ... s jinou holkou", dořekne to. Povytáhnu překvapeně obočí. "Ale ... to přeci ještě nic neznamená, Gabi. Vždyť to může být nějaká jeho kamarádka ne? To že s ní byl ještě neznamená, že s ní je ... jako ve vztahu", vydechnu. Odhrnu jí hnědé vlasy z obličeje. Gabi se mi podívá do očí. "Znamená, protože se líbali", odpoví mi jednoduše. Koukám na ní smutně. I přes to se jí snažím povzbudit. "Ale ... třeba si to ten někdo vymyslel. Vždyť tě Matt miluje. Jste jak dvě hrdličky.", pousměju se. "No už asi ne!", odpoví mi zničeně Gabi. Obejmu jí a hladím jí konečky prstů po zádech. Koukám před sebe a utišuju jí. 

 *Asi po hodinové konverzaci Gabi konečně přistoupila k tomu, že to Matt nejspíš neudělal. Teď už je Emi doma. Připravená ke spaní sedí na posteli, před sebou má notebook a je na Skypu s Danielem*

"No jako chápeš to? Proč si to ty lidi jako vymýšlí?! To prostě nepochopím! To jako mají tak nudný život, že musí řešit život ostatních?!", rozčiluju se nad tím, že někdo řekl Gabi to o Mattovi a nějaké holce. Daniel na mně smutně kouká a mlčí. Kouknu na svou fotku v rohu dole a pak na něho. Povytáhnu nechápavě obočí. "Co je?", zeptám se a prohrábnu si ještě trošku mokré vlasy. "Nic, jen že ... jak víš, že si to ten někdo vymyslel?", zeptá se mně. Nakloním hlavu na stranu a vydechnu. Je přeci úplně jasné, že by tohle neuděl. "Danieli, ty tomu snad věříš?!", vyjeknu překvapeně. "Ano, věřím. Viděl jsem ho s nějakou blondýnou. Drželi se za ruce a pak líbali. Emi...", vydechne. Já na něho překvapeně zírám. "Vždyť jsi z něho cítila něco divného", promluví zas Daniel. To je pravda. Svěřila jsem se se svými nehezkými pocity o Mattovi Danielovi. Jenže já myslela, že to jsou jen pocity. Nemyslela jsem si ... doufala jsem, že se to nikdy v životě nestane. Že se nestane to, co jsem z něho cítila ... faleš. Kouknu na obrazovku, tedy na Daniela. "Já vím, ale doufala jsem, že se mýlím", sklopím smutně pohled. "Já vím, já vím. Emi ... musíš jí to zítra říct.", smutně se pousměje. "Já? Proč já?", zeptám se nechápavě. Opravdu nechci být ta, která jí řekne tuto smutnou věc, novinu. O to opravdu nestojím. "Protože jsi její kamarádka, nejlepší kamarádka. Na tebe dá víc než na mě. Když to řekneš ty, bude to lepší", vysvětlí mi to tak nějak. Kouknu na toho špinavého blonďáka, který na mně kouká z obrazovky. Musím uznat, že má pravdu. Nebo alespoň, že si to samé myslím taky. Jenže jak jí to říct? Jak jí to říct co nejmileji? Chci jí to říct nějak hezky. I když to je hnusná věc, ale ... nechci aby vyzněla až moc hnusně. "Zlatíčko, já už půjdu spát", promluví Daniel. Hned zbystřím. Jen pomalinku přikývnu. "Slib mi, že nad tím teď nebudeš myslet a v klidu se vyspíš", řekne Daniel vážně. "Slibuju", přikývnu abych to ještě potvrdila. "Dobře. Tak zítra. Dobrou noc, zlatíčko", rozloučí se Daniel. "Dobrou", usměju se a vypnu to. Zaklapnu notebook a položím ho na noční stolek. Zhasnu a zabořím se do polštářů. Celá se přikryju a koukám do tmy před sebou. Proč by to dělal? Vždyť si to Gabi nezaslouží. Ano, je trochu divoká, ale to Mattovi nedává důvod k tomu, aby jí ublížil. Vždyť musí vědět, jak moc ho miluje. Tak proč jí to sakra udělal? To je opravdu takový bezcitný hajzl?! Přetočím se na bok. Hned si uvědomím slib, který jsem Danielovi před chvilkou dala. Zavřu tedy oči a snažím se na Matta a Gabi už nemyslet ...