Cure for love [pozastaveno]

1.

Právě sedím na terase, která patří našemu novému domku ve Filadelfii. Prohrábnu si své dlouhé vlnité vlasy a otevřu si deník. Svůj první deník jsem dostala k desátým narozeninám od mamky. Od té doby si ho píšu. Jak dluho to vlastně je? No ... už to bude nějakých těch sedm let. Nad tím číslem se musím pousmát. Je to opravdu docela dlouho. Pak už ale začnu psát do deníku můj historicky první zápis z Filadelfie!

- Stále nemůžu uvěřit tomu, že jsme se stěhovali tak daleko. Z Anglie do Ameriky, to je jako splněný sen. Brighton jsem sice milovala, ale myslím si, že na Filadelfii nemá. Zatím jsem to tu nemohla nějak zvlášť prozkoumat ... vlastně vůbec. Byla jsem jen v blízkém obchodě pro zeleninu na včerejší věčeři a pro své oblíbené malinové frappucino do místního Strabucksu. To opravdu není hodně, ale dneska mám celý den na to, to tu prozkoumat. Zajdu se podívat ke střední škole, na kterou budu chodit. Pak asi ... no vlastně nevím kam. Uvidíme kam mně nohy zavedou... -

Zvednu hlavu, jelikož uslyším mámin hlas, který mně i tátu volá ke snídani. Zaklapnu deník a vstanu z křesla. Otevřu velké prosklené dveře, které vedou do obýváku a vejdu dovnitř. Zavřu za sebou, otočím se a narazím do taťky. Zasměju se společně s tátou a pak společně jdeme do kuchyně. Usadíme se ke stolu a společně snídáme. Taťka nám přitom vypráví nějaké vtipné historky z jeho dětství. Všichni se smějeme. Ani si nedokážete představit, jak moc jsem vděčná za to, že mám s nimi tak dobrý vztah.

Po snídani táta odejde do jeho nové pracovny. Je podnikatel a jeho firma se přemístila sem. To je vlastně ten hlavní důvod proč jsme se sem stěhovali. Mamka dá nádobí do myčky a odejde ... vlastně ani nevím kam šla. Nejspíš se připravit. Má totiž za půl hodiny sraz s kamarádkou. Ano, opravdu tu má kamarádku. Jmenuje se Simone. Simone studovala vejšku v Londýně jako máma, proto se znají. Po vejšce se však Simone přestěhovala do Filadelfie, takže se už dlouho neviděli. Já dopiju svůj čaj a odejdu do svého pokoje. Zase jsem nechala hrneček na stole. Vždycky ho tam nechám. Otočím se a kouknu na schody dolů. Pokrčím rameny, můžu ho přeci uklidit potom. Vejdu do pokoje. Deník položím na velkou postel, otevřu dveře na balkon a vyjdu ven. Opřu se o zábradlí a rozhlédnu se po naší ulici.