Cure for love [pozastaveno]

17.

Už jsem asi 15 minut vzhůru, ale ještě jsem nevstala. Jen se valím a různě protahuju. Vezmu si ze svého nočního stolku mobil. Vytřeštím oči. Cože?! To už je tolik?! Za 30 minut tu bude Daniel! Sakra! Nestíhám. Hodím mobil na postel a vstanu. Jdu pomalinku do koupelny. Usměju se, ten kotník bolí o hodně méně než včera ... No skoro už nebolí! Kouknu na sebe do zrcadla. Joo, to bude chtít hodně práce. Stáhnu si vlasy do culíku a začnu svou každodenní ranní rutinu, která se skládá z vyčištění zubů a pleti, namalování, pak rozčesání vlasů a konečně se vrhám na účes. Nic složitého, jen si sepnu přední pramínky pomocí pinetek vzadu. Pak už jdu do pokoje. Obleču si bílé krajkové šaty a zapnu si náhrdelník se svým jménem. Ustelu si postel a jdu dolů, kde se rychle nasnídám. Akorát vycházím z kuchyně, když uslyším zvonek. Dojdu dlouhou chodbou až ke dveřím a otevřu.

E: Ahoj!

D: Ahoj.

Daniel vejde dovnitř a hned mě na uvítanou obejme. Spokojeně se usměju a obejmu ho. Najednou se odtáhneme. Kouknu na něho.

E: Takže tě rodiče nakonec nechali doma.

D: Jo. Říkal jsem ti že si to zařídím.

Usměju se a přikývnu. Společně se rozejdeme do obýváku.

D: Pořád tě to bolí?

E: Už skoro ne.

Otočím se na něho.

E: Můžu se tě na něco zeptat?

D: Jasně!

Pousměju se. Chytnu ho za ruku a vedu ho ke gauči. Posadíme se na něj. Vydechnu. Udělej to, co by udělala Gabi! Řeknu si ještě jednou. Kouknu mu do obličeje.

E: Jde o to co se včera stalo ... Teda nestalo. Totiž co se malém stalo.

Vydechnu. Daniel mě přikývnutím pobídne ať mluvím dál.

E: No prostě ... Řeknu to narovinu. Jak to mezi námi je? Víš ... Mně je s tebou opravdu dobře a ... Prostě ...

D: Nevím, jak to mezi námi je, ale vím, že bych chtěl, aby mezi námi bylo něco víc.

Kouknu na něho. Nezdá se mi to? On to opravdu řekl? Vážně? On ... On chce aby mezi námi bylo něco víc? Nakonec se usměju. Daniel mně pohladí po tváři. Položím ruku na jeho rameno. Začneme se k sobě pomalu přibližovat. Najednou z toho nejsem nervózní. Nejsem nervózní z toho, co se asi stane ... A co se právě stalo. Ano, konečně jsme se políbili. Koukneme si navzájem do očí. Pak ho obejmu a on mě. Usměju se šťastně. Právě se to stalo! Jo, opravdu si takový introvert jako jsem já začal s někým jako je Daniel. Že je to nemožné? Jo, taky jsem si to do této chvíle myslela.

D: Bála ses toho, co ti odpovím?

Daniel mně začne hladit po zádech. Položím si hlavu na jeho rameno.

E: Ano.

Přiznám. Vím, že on se mi kvůli tomu nebude smát. Vím, že on by se mi nikdo nesmál. Vím, že mu můžu říct úplně všechno.

D: Emi ... Vždyť to jsi nemusela. Musela si tušit, že ti řekni to, co jsem ti řekl.

E: Jo, to sice jo. Tušila jsem to, ale ... Přišlo mi to jako nereálný ...

D: A mně zas přišlo nereálný to, že tak skvělou holku jako jsi ty, budu moct nazývat svou holkou ...