Cure for love [pozastaveno]

22.

"Ale já za to nemůžu, Gabi", vydechnu smutně a koukám na rozzuřenou Gabi. Jsem u ní doma a řekla jsem jí to, že byl Matt s jinou holkou. Snažila jsem se to říct opatrně, ale nejspíš to nemělo cenu. Zuří, je naštvaná, zoufalá ... a proto to teď dává za vinu mně. "Vypadni!", křikne na mě a otevře mi vchodové dveře. Jdu k velkým vchodovým dveřím, které otevřela. Podívám se na ní. "Ale Gabi ... ", pokusím se začít mluvit, ale Gabi mě hned "umlčí" tím, že na mně zařve, že mám jít pryč. Radši tedy odejdu.

  *O hodinu později* 

"Prostě byla úplně na dně", vydechnu smutně. Právě sedím s Danielem v naší oblíbené kavárně v centru města. I přes to, že je v centru Filadelfie, tak je v kavárně málo lidí. "Ona se uklidní", pohladí mě Dan po ruce, kterou mám na stolku, který je mezi námi. "Já vím, já vím. Přejde jí to, ale mrzí mě, že jsem jí takhle viděla. Mrzí mě, že se jí tohle stalo. Ona si to nezaslouží", řeknu a vezmu si do ruky bílý šálek kávy a napiju se. "Já to chápu, Em. Jasné? Ale znám svou sestru. Bude v pohodě. Věř mi", usměje se na mě povzbudivě. Ví jak moc mě to trápí. Taky se musím usmát. "Víš, že jsi úžasný?", zeptám se už s úsměvem. On mi dokáže na tváři vykouzlit úsměv i když jsem smutná. "A víš, že ty víc?", s úsměvem se ke mně nakloní a políbí mě na rty. Polibek malinko prodloužím. Otevřu oči, které jsem při polibku přivřela. Rozhlédnu se a pak pohledem zastavím zase na něm. Chvilku se na něho jen dívám a mlčím. "Copak je?", zeptá se Dan, když už jsem chviličku zticha. "Já jenom ... udělal bys mi někdy to, co udělal Matt Gabi?", zeptám se potichu. "Ne!", řekne hned důrazně Daniel, "rozhodně ne". Pousměju se a řeknu: "Já totiž vůbec nevím co bych dělala. Kdybych zjistila, že jsi mě podvedl..". Daniel mě hned zarazí. "To nikdy neudělám. Vůbec nad tím nepřemýšlej, Emi", usměje se na mě a chytne mě za ruku. Usměju se a přikývnu. 

Nakonec jsme Gabi přestali řešit a povídali jsme si o všem možném. Smáli jsme se, opravdu ano. Teď z toho mám ale trošku špatný pocit. Neměla bych být s Gabi, když prožívá to co prožívá? Sice mě tam nechce, ale i tak. Neměla bych se místo toho bavit. Alespoň bych na ní měla myslet. Ale zase na druhou stranu ... Teď si užívám den, ale zítra, kdy už bude Gabi snad po tom prvním šoku, s ní budu. Budu jí dělat společnost. 

"No a pak to prostě udělal!", vykřikne Daniel a začne se smát. "Neneee", zakroutím se smíchem hlavou. Nechce se mi tomu věřit. Právě mi vypráví o tom, že se před jedním zápasem vsadili, že Mike, Danielův kamarád, půjde po zápase s nějakou holkou co se jim líbila ven. Nepovedl se mu to a za "trest" musel třikrát oběhnout celé hřiště nahý. No je to normální? S kým to vlastně chodím, když ho napadají takové kraviny?! Jsou jak malí! "Opravdu, nekecám!", směje se. Musím se smát taky. "Tak to bych chtěla vidět ... a nebo radši ne", zasměju se. Po chvilce se oba dva uklidníme. To nebyla první nepovedená sázka, o které mi říkal. Nechápu, že je to baví. Člověk by řekl, že kluci, kteří nastupují teď od září na vejšku, tak už budou mít alespoň trošku rozum. No jak se zdá, tak asi ne. 

"Copááák?", zasměje se Dan a jednou rukou mě obejme okolo ramen. Přitulím se k němu. Jdeme takhle vedle sebe. "Nic", zakroutím hlavou a usměju se. Dojdeme ke mně domů, odemknu a vejdeme dovnitř. Zas zavřu dveře, zuju se a společně s Danem jdu nahoru do svého pokoje. Dan se hned svalí na postel a uvelebí se. Jen nad tím zakroutím hlavou a lehnu si vedle něho. "Povídej mi o městě odkud pocházíš", řekne Daniel. Obejme mne a přitulí si mě k sobě ještě víc. "Vždyť jsem ti o Brightonu říkala už minimálně pětkrát!", zasměju se. "Sedmkrát", opraví mě se smíchem. "No vidíš", zasměju se. Zvednu hlavu a podívám se na něho. "Brighton je hezký, ale tady se mi líbí víc ... a víc informací o tom městě si zjisti na internetu!", vypláznu na něho jazyk. "Ty jednáá", zasměje se a začne mě lechtat. Svalím se na postel a začnu se nahlas smát a vrtět...