Big Secret ✔️

&

 Krev pomalu vytékala zpod dveří. Sledovala jsem ty pramínky, jak se přibližují k mým kozačkám. Bylo to tak fascinující, že jsem se od toho nedokázala odtrhnout. Tak málo stačí, aby lidský život skončil. Jedna malá zbraň dokáže vzít něco tak vzácného jako je život a bum. Konec. Už z tebe bude jen vytékat život.

„Vanille? Musíme jít, za chvilku přijdou další a já dneska nemám náladu na žádné přestřelky. Vezmi tu truhlu se zbraněmi a pojď." Pohlédla jsem na drobnou blondýnku, která mě zamračeně pozorovala. Podle jména jsme byly sestry, ale nechovaly jsme se tak. Alespoň ona se mnou jednala jako se zaměstnancem. Ale to až teď, když už tu s námi otec není, jelikož přebrala zodpovědnost za obchod se zbraněmi. Občas mi to přijde jako ironie. Amy je sice starší, ale nemá ráda násilí tak, jako já. Špinavou práci nechává vždy na mně. Nemůžu si ale stěžovat, nesnáším komunikaci s lidmi, takže se raději schovávám v zákoutí připravená udeřit.

S lehkým kývnutím jsem popadla truhlu a vyrazila za ní. Matně si vzpomínám, jak jsme si v dětství hrávaly na princezny a smály se vtipům v knížkách. Ty příjemné dny už se nikdy nevrátí. Už nikdy se nebudeme moci bezstarostně smát dětským vtipům.
Před domem na nás čekala dodávka, do které jsem hodila truhlu. Amy si nastoupila a já vzala batoh ze zadního sedadla, abych se mohla jít projít. Ráda jsem se udržovala v kondici, tak jsem s sebou nosila běžecké boty, abych to mohla domů vzít přes les a pořádně se odreagovat během.
Měla jsem lehce výbušnou povahu, tak jsem musela často meditovat, abych se alespoň trochu držela zkrátka.
Sepnula jsem si dlouhé bílé vlasy do copu a vyrazila. Nemělo by mi to trvat dlouho. Bylo to tak maximálně 10 kilometrů a já potřebovala ještě dodělat úlohu do školy. Nesnášela jsem domácí přípravu. Tak moc jsem záviděla své sestře, že už měla všechno za sebou a mohla se plně věnovat obchodu.
Jediné, na co jsem se těšila nejvíce, byla hodina bojových sportů, na kterou jsem chodila v odpolední pauze. Byli jsme tam jen tři a poskytovalo mi to neskutečnou relaxaci, kterou jsem potřebovala před literaturou, která mi za nic na světě prostě nešla.