Big Secret ✔️

15&

Další díl ! :D bum ! No celkem té holky začínám litovat :D

z pohledu Wendy

" Vstávej ty děvko! " ucítila jsem ostrou bolest na obličeji a otevřela jsem oči. Dívala jsem se do tmavé místnosti s malým světlem. Uviděla jsem naproti velké dveře. Chtěla jsem se k nim rozběhnout, ale v pohybu mi zabránily řetězy, které jsem měla snad všude. Popotáhla jsem. Věděla jsem, že ta sklenička nebyl nejlepší nápad.

Povolila jsem všechny svaly a klesla jsem k zemi.

" Jsi tak sexy, když klečíš. Snad by to bylo lepší bez oblečení " Charley došel s úšklebkem až ke mě a pohladil mě po tváři, kde jsem následně dostala facku. Z očí mi vytryskly slzy a já si  popotáhla.

" c-co po mě chceš? " zeptala jsem se roztřeseným hlasem a pohlédla k zemi. Muž se zasmál a zatahal , za mou pracovní košili. Chtěla jsem odstrčit jeho ruce, jenomže díky těm řetězům to nešlo. Muž roztrhnul moji košili. Bezva! Fakt jsem kurva v prdeli . Budu muset kupovat i novou košili. Jestli se odsud dostanu.

" Chci si jen užít, možná mi chvilku vydržíš. Taková hračka se neodhazuje po jednom použití " šokovaně jsem pohlédla do jeho oříškových očí, ve kterých se nezračil žádný cit. Klekl si ke mně a vytáhl vystřelovací nůž. Zabije mě? Prolétlo mi hlavou spoustu strašných scénářů, jenomže on mi začal trhat jeany. Spolu s nimi mi roztrhnul i kalhotky. Proč? Proč mi to dělá? Proč mi to proboha dělá?

" Nech mě být! Slyšíš? Rozumíš mi? Charley! " ječela jsem jako pominutá, ale on se jen chichotal. Začala jsem cloumat vším, čím jsem mohla. Spíše jsem se jen vrtěla. To ho ale rozesmálo ještě víc. Přiložil mi nůž ke krku a já jsem ztuhla.

" Moc nezlob, krásko. Hezky mi ho vyhulíš a potom si s tebou možná zašukám " vykulila jsem na něj oči a vyštěkla jsem, bohužel zase bez přemýšlení  " Na to zapomeň, ty čuně ! " dostala jsem další facku. Jauvaj!

" Prostě mi ho vyhulíš ty děvko! A bude se ti to líbit " ušklíbl se a vytáhl mě za vlasy do kolen. Zasyčela jsem bolestí a škubla jsem řetězy k hlavě. Proč to tak bolí? Proč mi to život dělá?

Rozepnul si ryfle a vytáhl svoji chloubu z trenek. Zaklonila jsem hlavu dozadu a začala jsem ječet pořád dokola " nikdy! Nikdy ti ho nevykouřím! Nikdy, nikdy, nikdy a prostě nikdy "  znova mě chytil za vlasy a strčil mi ho až po kořen do pusy. Vzbudil se ve mě pud zvracení a natáhla jsem.

Jemu to bylo jedno, začal si udávat svoje tempo a já jsem začala bulet. Tohle je prostě hnus! Kousni ho ty krávo! Jak mi poradilo podvědomí, tak jsem i učinila. Muž zakňučel a já dostala pěstí, až mi to odhodilo hlavu dozadu. Začala jsem brečet nahlas. Zatahal mě znovu za vlasy a strčil mi ho tam až do krku. To snad ne! Už ne!

Udělal se mi do pusy a já to odmítla spolknout. Začalo mi to téct po bradě a já jsem si odplivla. Muž si zapnul poklopec a někam odešel. Já chci domů, prostě domů. K nějaké obyčejné a hodné rodině.

Muž se vrátil a v ruce měl plno nástrojů, které se mi vůbec nelíbily. Odložil je na stoleček a kráčel ke mně ladným krokem, jako kočka k myši. Sípavě jsem se nadechla. V ruce držel nějaký ostrý předmět.

" Trošku si pohrajeme " vytáhl mě do stoje a já se začala třást. Prohlížel si mě a lehce švihl. Sykla jsem. Podívala jsem se na své břicho a všimla si dlouhé ranky, ze které začala téct krev. Švihal mě stále dokola, dokud jsem neměla celé břicho zarudlé a od krve. Skučela jsem bolestí a bulela jako malá.

Muž si vyměnil nástroj a stál s ním přede mnou. Byla to taková palička s ostny, které byly takové malé a úzké.

" Prosím už ne! Už s-stačilo, j-já už nemůžu! " muž se zářivě usmál a prudce švihl paličkou. Zařvala jsem bolestí a začala vzlykat .Moji nohu najednou pokrývalo mnoho malých ranek, ze kterých tekly proužky krve.

" To bolí ty kryple! " zařvala jsem a plivla mu k nohám. Neměla jsi to říkat. Moje tušení bylo správné. Muž se ušklíbl a dal mi pěstí do břicha. Svezla jsem se poraženě k zemi a skučela jsem bolestí. Švihl znovu, tentokrát zasáhl moje záda.

 Vyzvracela jsem žluč a začala jsem kašlat. Proč to tak bolí? Proč to prostě neukončí?

Palička dopadla na zem a já se ani neopovažovala zvednout pohled. Muž mě zvedl a opřel si mě o zeď . Zaskučela jsem bolestí a zalkla se . Vrazil ho do mě a já zase zařvala. Zabijte mě! Prosím. j Mezi časem jeho přirážení a mého bloudění v říši temnot není příliš časové nicoty, ba naopak jen pár vteřin. A přesto si jeho obličej pamatuji až příliš, než aby mě opouštěl a nezjevoval se mi v nočních můrách.

Tma je jako ukolébavka. Díváte se do ní a víte, že horší už to být nemůže, takže můžete s klidem vydechnout všechen vzduch a zaposlouchat se do ticha. Do ticha, které vás obklopuje ze všech stran a uklidňuje vás. Nemusíte přemýšlet, ani řešit nějaké problémy. Prostě vnímáte jen tu tmu kolem vás a s klidem víte, že tady vám nikdo ublížit nemůže. Jste tu jen vy a prázdnota.