....Viděla jsem tam fotku Slzy a řekla jsem si :
"mmm,ale to bude asi někde daleko" ...
Ale i tak jsem z toho byla netrpělivá a šťastná zároveň.Jakmile jsme přijeli,hned jsem hledala kde budou a po 5 minutách úspěšného hledání mi začaly téct slzy (já cíťa).Čtu a čtu jestli to je vážně pravda a ona to pravda je.Byli zrovna v Nedašové Lhotě,tam kde jsem právě byla.
"Je to pravda,splní se mi sen!" ...zajásala jsem
Po tom co jsem to řekla mamce,nechápala,myslela,že si dělám srandu.Avšak viděla můj vyjukaný pohled,tak jsem jí nemusela po druhé tvrdit,že to myslím vážně.Souhlasila všema deseti,protože se sama neskutečně těšila,až budou někde poblíž.Byla jsem celá v rozpacích,jelikož moje radost byla větší než já sama.Týden uplynul jako voda a už tady byl zase pátek.Jeden den a všechno to mělo konečně propuknout! Vrhneme se na sobotní den...
SOBOTA RÁNO:
Vzbudila jsem se kolem 7 a šla vyšívat,ano neřekla jsem Vám celkem podstatnou věc a tou je....dělala jsem pro Slzu dárek,polštářek :) Samozřejmě jsem to dělala ručně,takže mi to trvalo strašně dlouho,proto jsem taky vstávala tak brzo,chtěla jsem dokončit poslední písmeno.Vyšívání trvalo pomalu do oběda.
ODPOLEDNE:Chystala jsem se a přitom pro ně psala vzkaz.Zanedlouho přijela teta Janička se strýcem Peťanem.Trochu odbočka...teta Janička je šíleně hodná a mám ji moc ráda,doufám,že to čteš teti! :* Není stará,ale říkám jí teti,protože je to takové milejší a ona má to teti tak strašně ráda :-) (myšleno ironicky :D )
VEČER:
Přijela Andrejka s maminkou a byla jsem ráda,že tam jdu zrovna s ní! Zasmáli jsme se a chodili jsme provokovat moji mamku do koupelny,jak se chystala.Otázka co dvě minuty na mamku:
"Teto/mami už to bude?"
KONCERT:
Bylo to kousek,ale my jako paničky(neberte to špatně) jsme se vezly autem :D Zaplatili jsme všichni vstupné a vešli dovnitř,jenže nám kamarádka co tam byla taky řekla,že tady má být Slza až ve 23hod a to bylo teprve 20hod.Trošku nás to naštvalo,ale čekali by jsme tam klidně i do Vánoc!
TEĎ UŽ VÁŽNĚ KONCERT:
Nejprve přišel bubeník s druhým kytaristou a začli všechno skládat atd.Po 15 minutách přišel konečně Lukášek na pomoc,ale Petr pořád nikde,už jsme si mysleli,že nepřijel! Po dalších zhruba 15 minutách se začlo už něco dít.Postupně začali chodit na pódium.Bubeník,druhý kytarista,Lukášek a tadáá....i Petřík!
ČTEŠ
Cesta ke štěstí..
Storie d'amoreAhoj,chtěla bych se podělit o můj zážitek s Petrem Lexou. :)Tento příběh NENÍ smyšlený! :) Ráda píšu,a tak jsem se rozhodla,napsat Vám tady tohle a nejen tohle,budu Vám psát pravidelně různé příběhy o něm.A už k popisu zrovna tohoto příběhu.Hlavní r...