7.Nečekaná otázka!

200 8 7
                                    

P:"Myslíš,že bych mohl jít s Tebou?"

J:"Imaginárně jo"..začla jsem se smát.

P:"Otevři dveře!"

J:"Cože?!" ...zdála se mi to hloupost,ale i tak jsem šla ty proklaté dveře otevřít.

POHLED ADRI:

Wau! Strašně jsem se lekla,Petr vchází do dveří,aniž by mi něco řekl.Po 5minutách sedíme v obýváku.Vytahuje telefon a říká mi : "Úsměv beruško" 

viz obrázek.. (ano je to hrozné,ale lepší fotku jsem v tu dobu neměla a tak to vypadá takhle :D)

Petr to dal na instagram s popiskem : Až se mě zítra zeptáš,proč došel jsem až sem..:)

#stojimutvejchdveří #čímblížjduktobě #děkujuzadnešek #jedinečná

J:"Můžeš mi prosím Tě říct co tady vlastně děláš?"                                                                                            

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

J:"Můžeš mi prosím Tě říct co tady vlastně děláš?"                                                                                            

P:"My jsme ubytovaní v Luhačovicích,tak jsem Tě chtěl překvapit.

J:"To je milé překvapení,ale teď už musím do toho obchodu."

P:"Jdu s Tebou."

Cestou do obchodu si povídáme o rodině a tak.Nákup byl perný.Máme všechno koupené a vycházíme z obchodu,přičemž mi Petr zdvihá tašku s nákupem.Já na to reaguji následovně :"To nemusíš,já to unesu." On mi odvětí :"Nebudeš se natahovat s tak těžkou taškou prosim Tě" ..přidává k tomu ten jeho sladký úsměv.Cesta nám končí u paneláku a já už musím jít.

P: "Budeš na fb?"

J:"Jojo a Ty?"

P:"Až večer,ale napíšeme si,že jo?" ..ptá se nejistě.

J:"Jasně,že ano" ..usměju se.

P:"Super,budeš mi chybět,bylo mi s Tebou strasně moc supr!"

J:"Ty mi tak"..nestihla jsem to ani doříct,protože se ke mně Petr přitisknul a pořádně mě obejmul.V ten moment jsem byla nejšťastnější holka,protože byl jako bráška.

J:"Tak pa." ..pomalu se vyvlékám z jeho náruče.

P:"Pa princezno." ..nějak jsem nezaregistrovala,že mi řekl 'princezno'.


Po odchodu Petra přemýšlím odkud na mě vzal číslo a jak ví kde přesně bydlím! Hlavně ale přemýšlím? Proč nad ním jenom pořád přemýšlím?  (písnička vyjadřuje pocity) Do těch myšlenek začne drnčet mobil.Volá mi nejlepší kamarádka Zoey.Zvedám to a:

J:"Ano? Ahoj Zou." říkám jí zjednodušeně Zou.

Z:"Byl u Tebe teda?" ptá se vyjukaně.

J:"Počkej kdo by u mě měl být? Myslíš Marka? Ještě ne,on beztak na ten projekt ani nesáhne a budu ho dělat sama." ..Marek je náš spolužák a děláme projekty s názvem holocaust ve dvojcích,no zrovna mě učitelka dala s Markem!

Z:"Ale já nemluvím o Markovi >hlasitý smích< ..mluvím o Petrovi Lexovi!"

J:"Cože?! Takže to Ty v tom máš prsty? Ty jsi mu dala moje číslo a adresu?"

Z:"Ano já."

J:"Ale proč sakra?!"

Z:"Áďule klid,jednou mi poděkuješ! Navíc on ho scháněl na své fb zdi,naštěstí já jsem ten status viděla mezi prvníma,tak jsem mu řekla,ať to smaže,že jsem Tvoje kamarádka."

J:"Zoujino já Tě snad  uškrtím! A odpověď na tvou otázku..Ano byl u mě."

Z:"To jako fakt? Jéj,to je teda machr,z Prahy jel takovou dálku,měl mít dneska oběd s mamkou a Filipem" (jeho brácha kdo neví).

J:"Co jsi to právě řekla? Oběd? Praha? "...

Tento díl je krátký,ale je to z prostých důvodů :) Aby ch,ale teď vážně věděla,jestli smysl s tím pokračovat.Protože pokud to nikdo nečte,tak to smysl nemá.Ohodnoťte komentářem nebo votem,děkuju  předem mnohokrát! Mám Vás ráda Mell <3








Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Feb 11, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Cesta ke štěstí..Kde žijí příběhy. Začni objevovat