Divoženka v ostružiní,
nahé tělo od krve,
vlas podoben koňské žíni,
trní holou kůži rve.
Oči barvy lesa planou,
žár života sálá z nich,
bledou tvář má poškrábanou,
sojka křičí ve větvích.
Divoženka s velkým břichem,
nohy celé od bláta,
vedená zvířecím čichem,
rozcuchaná, nahatá.
Sednula si blízko stezky,
do křoví a do mlází,
sluneční v očích odlesky,
od vsi dívka přichází.
Mladá dívka košík nese,
ukusuje z koláče,
opatrně cupká v lese,
neutíká, neskáče.
Divoženka vyjde z houští,
ruku k dívce natáhne.
Polekaná košík pouští,
vzchopí se a praví mdle:
„Dám ti koláč, divá ženo,
řekni mi však nejprve,
proč máš tělo obnaženo?
Proč jsi celá od krve?
A proč máš tak velké břicho?
Sežrala jsi někoho?"
Chvíli bylo skoro ticho,
jen les šuměl do toho.
„Nikdy neměla jsem šaty,
vůbec necítím já chlad,
Ta krev? Les je křovinatý,
pln trní, i skrytých vnad.
A nikoho nesnědla jsem,
nosím v břiše děťátko."
Pokračuje něžným hlasem:
„Narodí se za krátko."
„Kde se vzalo dítě v břiše?"
dívka ptá se zvědavě.
„Povím ti, když chceš to slyšet!
Tam za kopcem v doubravě
střetla jsem ho na mýtině
– vlka zlého černého.
Tančila bych s ním nevině
až do rána samého.
Hrál si se mnou jako štěně,
měsíc svítil z oblohy,
upadla jsem neprodleně,
když kousnul mě čtyřnohý.
Úplněk byl tehdy skvoucí,
ČTEŠ
Velký zlý vlk (18+)
PoetryO velkém zlém vlkovi, o hlubokých temných lesích, o svobodě a otroctví, o tom, co by nikdy nikdo neměl obětovat, ale denně někdo obětuje. --- Kde se vzaly, tu se vzaly, oči ze tmy zažhnou krátce, velké tělo stíny halí, jest to on? Ten lesů vládce? ...
