Unavily se modré oči
i vlasy plavé zesivěly.
Na cestě nožky neposkočí,
po mechu jdou jak po závěji.
Cizí a vzdálený lidský svět,
milejší je les za chalupou,
zpěv větru ve větvích nad proud vět,
jimiž se lidé z nudy tlukou.
K čemu je potřeba kostela,
boží li přítomnost vůkolem?
Kdyby jen za mlada věděla,
co člověk ví léty proškolen!
Na samotě domek zděný,
tam, kam nikdo nepřichází.
Všichni straní se stařeny:
"Divná babka, lidé drazí!"
---
V hloubi noci, jednou v zimě,
slyšet je za dveřmi hluk,
na práh padne těžké břímě,
a dál nic – už ani muk.
Škvírkou se stařena kouká,
šramotem je probuzena,
mrazivá noc, bílá louka,
sněhu kolem po kolena.
Na zápraží cosi leží,
beze strachu otevírá,
vyhlédne ven zpoza dveří,
jen zimou ret rozechvíván.
Šedivý a olysalý,
místo oka prázdný důlek,
tlapy chladem popraskaly.
Už jen soucit, nikdy úlek.
Nikoho víc nepoleká
– sotva žije, stěží dýchá,
mlčí tlama prostořeká.
Mrtvá klesla jeho pýcha.
Stařena ho dovnitř vtáhne
a za pecí ležet nechá,
ošetřuje chvíle drahné.
Pro strach není ani blechám!
Dlouho jenom ležel slabý,
celou zimu tiše kňučel,
v teple byl a nebyl hlady,
vynašel sám sobě účel.
Když si žena za pec vleze,
vlk ji u chodidel hřeje.
A než oschly všechny meze,
došel sám až za veřeje.
ČTEŠ
Velký zlý vlk (18+)
PoetryO velkém zlém vlkovi, o hlubokých temných lesích, o svobodě a otroctví, o tom, co by nikdy nikdo neměl obětovat, ale denně někdo obětuje. --- Kde se vzaly, tu se vzaly, oči ze tmy zažhnou krátce, velké tělo stíny halí, jest to on? Ten lesů vládce? ...
