„Já Černá vlčice,
chci zazpívat Bohu,
v měsíci truchlíce
vždy k písni se vzmohu.
Nebe je bezmračné,
budu mu pět dlouze,
dokud se nezačne,
slunce jas probouzet.
Bože, poslechni si!
Prosím stále znovu,
zpívám po tisící,
v úplňku i v novu.
Píseň o mé máti,
o nešťastné ženě,
jež zvolila vzdáti
dítě pro milené.
Nezná mě matička,
rodila potají,
rodila mladičká,
lidé si šeptají.
Plakat ji slýchávám,
za nocí bouřlivých,
pláč plyne k dálavám –
Bože můj! Vrať jí smích!
Aby neplakala,
doplň to, co chybí,
mrtvé je bezmála,
dobro v srdcích lidí.
Kdyby srdce lidská,
dobro osídlilo,
každý štěstí získá,
žíti bude milo.
Ale že srdce ta,
jen sobectví plní,
v úděl lidský seta
jsou zkažená zrní.
Aby lidé byli,
v pravdě tvoje děti,
na kdejakém býlí,
nesměli by lpěti.
Dopřej Bože drahý,
ať jsou všichni šťastní,
ať tvé světlo záhy,
všem se stane vlastní.
Mě Černou vlčici,
boží láska chrání,
les je mou světnicí,
plnou milování.
Nemám mnoho přání,
netrápí mě bída,
dál prosím tě za ni,
rok se s rokem střídá.
Na mém štěstí celém,
jediná lpí vada,
v společenství šelem,
matka moje strádá.
Jas žlutého obra,
budí první kvítí.
Neplač, matko dobrá,
nechalas mě žíti."
ČTEŠ
Velký zlý vlk (18+)
PoésieO velkém zlém vlkovi, o hlubokých temných lesích, o svobodě a otroctví, o tom, co by nikdy nikdo neměl obětovat, ale denně někdo obětuje. --- Kde se vzaly, tu se vzaly, oči ze tmy zažhnou krátce, velké tělo stíny halí, jest to on? Ten lesů vládce? ...
