Star Trek: Humoresky

Cardassijský incident III: Vyvedené vyšetřování

Vesmír. Nekonečný, pustý, nepřátelský. Temný prostor všude, kam se oko podívá.

Vesmír, tak impozantní a ohromující, se všemi galaxiemi a hvězdnými systémy, že na někoho mohl působit až skličujícím dojmem.

Vesmír, nehostinný a bez hranic, s miliardami hvězd, které se z té nekonečné dálky zdály menší než pixel na obrazovce. A všechny ty hvězdy se právě odrážely v čímsi oku. Tedy spíš očích. Očích, které byly pohledem, jenž se jim právě naskýtal, doslova fascinovány. Nebo snad jejich majitele zaměstnávalo něco úplně jiného a scenérie za oknem toho byla pouhou kulisou?

„Jak je ten vesmír prázdný, nikde nic, jen sem tam nějaká kometa a asteroid, a když máte velké štěstí, tak i planeta nebo dokonce hvězda," zněl čísi hlas, zatím klidný jako hlas člověka vyprávějícího starý, nejméně tisíckrát opakovaný příběh. „Ale jak malá je pravděpodobnost, že na něco takového narazíte? Řekl bych, že ne příliš velká." Potom se hlas, doposud netečný, prudce změnil. „A v podstatě nulová, pokud je vaše loď polorozpadlá kraksna, které blbne navigace, jako je ta moje!" zvolal naštvaně.

Přestože Tagel na svou loď Haseki občas nadával, nedalo se říct, že by ji neměl rád. Právě naopak, byla pro něj tím, čím je pro Čecha starý trabant, který sice jede pomalu jako Internet Explorer, a pokud chce zahnout na vedlejší silnici, tak má smůlu, ale pořád se nějak nemůže odhodlat se té staré popelnice zbavit.

Nicméně pravdou zůstává, že tahle nenadálá porucha navigačních systémů už jen těžko mohla přijít v méně vhodnou chvíli. Zrovna teď hráli o čas s ferengským lupičem, jehož jistý zaměstnanec banky před pár hodinami zdárně identifikoval a který byl naposled údajně spatřen na ferengské vesmírné stanici Dowlack. A právě v této chvíli byli na cestě k oné stanici. Tedy přesněji řečeno měli být na cestě.

Ano, měli by být na cestě, a místo toho už pěkně dlouho trčeli někde v... vlastně Qvíkde. Oni to bez navigačních systémů nevěděli.

Díky svým bohatým zkušenostem si Tagel pamatoval, že je mnohdy od dopadení pachatele dělilo jen několik minut, tudíž s každou minutou navíc, strávenou opravováním té pitomé lodi, jejich šance chytit Ferenga jménem Sinthay klesají přímo kvadraticky.

„Někde tam jsi..." promluvil k pachateli, který ho nemohl slyšet, jelikož byl skutečně tam, kam se Tagel právě díval. Venku, ve vesmíru. „Ale já tě dostanu!" přísahal.

Vtom někdo zaklepal na dveře.

„Dál!" vyzval návštěvníka ke vstupu, nutno poznamenat, že poněkud rozladěným tónem. „Tak jak jsme na tom?" zeptal se, ale nebyl si jistý, zda chce znát odpověď.

„Oprava potrvá ještě zhruba hodinu," ozvala se tiše Tagelova zástupkyně. Zůstala stát ve dveřích, protože vzhledem ke zprávě, kterou nesla, se obávala, že po ní velitel něco hodí. Nerada by skončila jako jejich hlavní inženýr. Myslí jí prolétla vzpomínka, jak se nestihl skrčit před krabicí, kterou po něm v nedávné době sama mrštila, ale radši ji hned zahnala.

Gul Tagel, navzdory všem jejím obavám, si jen povzdechl a dál zíral do vesmíru.

---

Později toho dne, tedy možná už na začátku dne následujícího, se na stanici Dowlack zadokovala stará cardassijská bitevní loď. Gul Tagel, jeho zástupkyně a stejně tak všichni, kdo byli do případu alespoň trochu zasvěceni, si byli víc než jisti, že Sinthay už stanici dávno opustil. Ačkoliv bylo na pováženou, zda se tam vůbec kdy po krádeži zastavil, byť třeba jen na minutu.