Star Trek: Humoresky

Cardassijský incident V: Oheň za patami

Ošuntěle vyhlížející kosmická stanice připomínala gigantický válec se třemi prstenci, zřejmě napěchovanými zbrojním arzenálem, pomalu se otáčejícími kolem své osy, jeden přímo kolem středu stanice, další dva kolem jejích konců. Takhle zavěšená v prostoru jako nějaký podivný satelit se na tomto místě nacházela již spoustu let, avšak její přesné stáří se nedařilo odhadnout ani jedné z lodí. Možná sto let. Možná tisíc. Netušili.

„Volejte je, na všech frekvencích a ve všech známých jazycích," poručila Ishtar, která se jako první vzpamatovala z údivu nad tou kolosální neznámou stavbou.

Komunikační důstojník na její rozkaz nereagoval, jen dál ohromeně zíral na hlavní obrazovku.

„Řekla jsem: volejte je!" zvedla hlas, jenže ani to jí nebylo mnoho platné. Protočila oči, došla ke komunikačnímu panelu a zavolala stanici sama. Poměrně dlouho se nikdo neozýval, až po chvíli to v komunikaci zachrastilo a výjev na obrazovce byl nahrazen jednotvárným šumem, jenž plynule přecházel v obraz jakési humanoidní osoby.

„Identifikujte se," promluvila konečně, zřejmě nepatřila zrovna k nejvýřečnějším tvorům ve vesmíru.

„Jsem gul Tagel z Cardassijské unie," představil se kapitán lodi. „Ta druhá loď patří romulanskéhu TalShiaru, vyšetřujeme tu společně zločin," doplnil, když spatřil tázavý výraz ženy na obrazovce, zřejmě velitelky stanice.

„Prosím?" dostalo se mu v odpověď.

„Jsme na stopě dvěma zločincům, kteří vykradli banku na Cardassii I a předtím zcizili loď Romulanského hvězdného impéria," objasnil situaci Tagel. „Rádi bychom vám položili pár otázek a prohlédli si vaši stanici, jestli nemáte nic proti," poslední věta byla pouhá fráze. Tagel ani v nejmenším nepředpokládal, že by si snad někdo dovolil mít proti jejich záměru snad jen jedno jediné slovo.

Transportní paprsek na palubě nula zhmotnil čtveřici Cardassianů přesně ve stejném momentě jako nepočetnou romulanskou skupinku na transportní plošině přímo naproti. Všichni nově příchozí návštěvníci se zvědavě rozhlíželi po nejnižším podlaží stanice. Čistě bílá kruhová místnost, ve které se právě ocitli, mohla mít tak deset metrů v průměru, kolem dokola se nacházelo v pravidelných rozestupech dvanáct identických transportních plošin a mezi nimi dveře, zřejmě od výtahů, jejichž počet se též rovnal dvanácti. Zbývající volný prostor ve výšce jednoho až dvou metrů pokrývaly velké dotykové obrazovky, které, jak se později ukázalo, reagovaly na hlasové ovládání.

„Fascinující," poznamenal T'Ren. Někteří z vás by možná namítali, že není žádný Vulkánec, ale uznejte sami, že žádným jiným slovem by to nevystihl přesněji. „Kolik to má asi pater?" otázal se, když nad jednou z plošin spatřil nápis 000.

Obrazovka nacházející se od něho nejblíže se rozsvítila. „Sto jedna," informoval centuriona elektronický hlas počítače.

Říci, že se T'Ren lekl, by bylo hrubě nedostačující, když nadskočil snad třicet centimetrů do vzduchu a vykřikl, jako by se stal terčem pokusu o vraždu. Zbytek přítomných se k němu otočil s tázavým pohledem, T'Ren se však zapřisáhl, že jejich němou otázku nezodpoví.

Komandér Rakal přistoupila k jedné z obrazovek s trikodérem připraveným k zjištění všeho možného i nemožného o této části výbavy stanice. „Jak to asi funguje?" položila si sama pro sebe otázku. Že na ni dostane odpověď, ale nečekala.

Obrazovka zablikala a opět promluvil strojový hlas: „Jsem informační systém stanice, jsem naprogramovaný k zodpovězení vašich otázek, na které budu znát odpověď," informoval Romulanku počítač.