Jmenuju se Rosalinda

❤️2.díl

Už se pomalu začíná smrákat, jsem ráda, že jsem hudbu vybrala hned a nemuselo to být na dlouho, ale stejně kolem toho muselo být nějaký to vyřizování. Teď mám konečně volno a jdu za Katerine 'd Amello, která bydlí v paláci nedaleko nás. S Katerine jsme nejlepší kamarádky, dneska mi poslala dopis, ať co nejdříve přijdu, no a tak jdu...
Zaklepu na velké dřevěné dveře a čekám na otevření, ale nic. Zaťukám podruhé, stále nic, kde můžou být?.. Obejdu rozsáhlou zahradu paláce a vejdu zadní brankou, kde už mě vidí služebné a jdou mě ohlásit.
Když vejdu do pokoje, sednu si na křeslo vedle Katerine, je to úžasně pohodlné křeslo a je moc hezký. ,,Ahoj Katerine", pozdravím jako vždy a
až teď si všimnu, že v pokoji není jen ona, ale i nějaký stejně starý kluk.
,, Ehm...Ahoj já jsem Rasalinda.", vykoktám ze sebe.
,, Hezký jméno.... jako ty.😊", odpověděl.
,,Díky,"zevenala jsem jako rajče a čekala, že se taky představí, ale když se pořád nepředstavuje, pomůžu mu: ,,A ty jsi....?", ježišmarjá, to nemá žadný vychování?
,, Jo promiň, já jsem Martin 'l Mechianto, přistěhovali jsme se sem včera.", představil se konečně nyní už známý kluk.
,, Aha, no připravuji ples. Jestli se vám bude chtít, můžete přijít, jste pozván" , řeknu.
,, Děkuji za pozvání, rád přijdu, ale já už musím jít. Nashledanou Rose, nashledanou Katerine.", mrkl na mě a odešel. Je tak sladký a řekl mi Rose.

,,Rose, jo?", řekla Kat a nadzvedla obočí.
Obrátila jsem oči v sloup.
,,Hezkej co?" , poznamenala, ,, líbíš se mu." usmála se.
,,Prosim tě..."
,, Ne, fakt se mu líbíš bylo to vidět!"

Než jsem se s Katerine dopovídala, byla už úplná tma, a tak mě odvezli v kočáře domů.
Doma jsem měla celkem průšvih, protože jsem se měla vrátit nejpozději v šest a je osm, ale netrvalo to dlouho, protože rodiče vědí, že jsme s Katerine nejlepší kámošky a že se vždycky zapovídáme.

Tak tohle je druhý díl, doufám, že se vám líbil a těším se na Vás příště.
Vaše TheoRoa💛💕