Jmenuju se Rosalinda

11. díl

,, Tak a můžeme jít dolů", usmála jsem se na Leu, když jsme se konečně připravily na večeři, Kate už musela bohužel jít, ale prezentaci má snad připravenou.
Lea jen přikývla a začala scházet schody. Tahle holka se měla narodit jako princezna. Čekala jsem, že jako obchodnice, asi nebude mít takové to etiketní vychování, ale už jen podle chůze, by jste ji určitě zařadili mezi nějaké hraběnky nebo dámy u dvora.
,, Dobrý večer", pozdravila velmi jemně Lea. Josh na ní doslava civí a jako zhypnotizovaný jí odsouvá židly vedle sebe.
,, Dobrý večer", zopakuji po Lee a všichni nás také zdraví . Viděla jsem, že Josh na sucho polkl a úplně neslyšně Lee pošeptal:,, Moc... Moc vám to sluší." Je fajn, umět odezírat, ale Josh má pravdu v těch krásných červených šatech jí to opravdu moc sluší.

,, No, tak já vás tu vítám, některé z vás ještě neznám moc osobně, ale velice mě těší.", doširoka se usmála mamka. Můj táta, není tak dominantní, jako ona. Mamka vždycky vše zahájí a ničeho se nebojí, ale on je narozdíl od ní takový introvert a otevíra se jen před rodinou.
,, Také mě těší", špitl taťka.
Všichni u stolu jen přikývly , na znamení, že mé rodiče také rádi vidí.
,, Takže jestli se nepletu, Lea je tedy aranžérka a je stejně stará jako Ros?", zahájila konverzaci Amy- moje matka.
,, Ano, to jsem", souhlasila Lea, napila se a samozřejmě mi neušlo, jak Josh pozoruje každý její pohyb.
,, S Frankem už jsem se zdravila, ale stále si nepamatuji vaše jméno", pohlédla Amy na Joshe. Jenže on si ničeho ani nikoho krom jedné osoby nevšímal. Ano uhodli jste, Josh věnuje pozornost jen a jen Lee.
Když se Josh dlouho neozýval Franko do něj kopl a on se hned otočil se slovy: ,, Ano, vaše jméno... Je moc hezké"
Já jsem se začala chytat za pusu, aby nikdo neviděl, že se směju. Lea na tom byla podobně.
Josh se díval kolem sebe a pořád mu nic nedocházelo, Lea mu tedy pošeptala, že se má představit.
,, Oh, pardón. Jsem Josh", zasmál se a dál pozoroval něžnou Leu.
,, Nic se neděje", odvětila mamka přívětivě a ukrojila kousek svého masa.
,, Leo, mohu se tě na něco zeptat?",protrhla ticho mamka a jeden neposedný zrzavý pramen si zastrčila za ucho. Bohužel jsem od ní zdědila jen barvu jejích vlasů, ne objem.... Vlastně po ní mám víc věcí: Některé vlastnosti, celkem vysokou postavu a její vášeň k tanci.....vlastně mám po mamce všechno až na zelené oči, ty mám po taťkovi.
,, Určitě", souhlasila Lea a napřímila se.
,, Jak je možné, že tak mladá a hezká dívka vlastní sklady s dekoracemi?", zeptala se mamka, ale když viděla Lein výraz, rychle ještě dodala, ,, Jestli, vám tedy nevadí, že se ptám...."
Ajo, to mě vlastně nenapadlo, všechny aranžérky, byly staré asi jako moje mamka, jen Alea, je mladá.
,, No.... Moje matka před třemi lety zemřela", vysvětlovala Lea s rozechvělým a smutným hlasem.
,, Tak to mě mrzí, nechtěla jsem. Nemusíte to dopovídat.", snažila se mamka.
,, To je v pořadku, už jsem se s tím jakž takž vyrovnala. Její poslední přání bylo, abych převzala obchod a nikdy nenechala zahynout naší kvalitu, jméno a pověst. Tady v Kraze není náš rod tak známý, ale  v Belgii je, protože můj praprapraprapraotec byl velmi známým a úspěšným vladařem.", objasnila Lea a ukrojila brambor. Tak proto ta ladná chůze, proto to vychování je to vlastně taková princezna...... Vlastně mě vůbec nenapadlo, že je stejně stará jako já a vlastní sklady. Jsem hrozně nevšímavá....

Nastalo trapné ticho. Bylo slyšet jen cinkání příborů o talíře. Nikdo neměl co říct, nikdo nevěděl jak pokračovat v konverzaci.

,, Ehm. Tak co Franko, už víš s kým půjdeš na ples?", promluvila jsem a pohlédla na Franka.

,, No, vlastně ani ne", přiznal a decentně si otřel pusu ubrouskem.

,, No, mohl by jsi začít hledat, ples už je za týden", poradila jsem Frankovi a otočila se na Joshe, který už se věnoval jídlu, ,,Co vy? S kým půjdete na ples?"

,, Hmm, no.....", úplně zčervenal.

,, No..? Tak s kým?", střelila jsem pohled na Leu, která na mě hodila vraždící pohled.

,, Ehm, Leo?", vstal Josh nejistě od stolu, ,, Šla by jste se mnou na ten ples?"

Lea se začervenala a nervózně se usmála: ,,A-Ano, moc ráda."

Potom si oba sedli a všichni jsme pokračovali v jídle. Nikdo ani nepromluvil, mamce se kouleli slzy po tvářích dojetím, je ho dně citlivá, Lea se celou dobu usmívala jako měsíček na hnoji a Josh s pohledem upřeném do talíře jedl.

________________

,, Hele, budu se mu v těch šatech líbit? Co když třeba nevypadají hezky?", pořád dokola se obávala Lea, když jsme šli dolů si vyzvednout šaty.

,, Ježiši kriste, sama jsi je navrhla, říkala jsi, že budou vypadat hezky, tak budou hezký!!!", uklidnila jsem ji už snad po padesát a začala mi docházet trpělivost.

,, Nojo, ale vždyť třeba.." začala na novo.

,, Proboha nech toho, podíváš se, když budou hezký, vezmeš si je, když ne tak si je vezme někdo jiný!" zastavila jsem ji uprostřed věty když jseme vcházeli do suterénu.

,, Tak, tady máte šaty..." ozval se melodický hlas Anniki a vesele podávala modrou róbu Lee, ,,Zkuste si je".

Lea se ošila a vešla do převlíkárny, když vyšla vypadala jako princezna, ty šaty jí perfektně seděli a ona vypadala jako pravá princezna.

,, Leo, ty jsou úžasný, určitě si je vezmi.", rozhodla jsem.

,, Myslíš?" uvažovala, ale nakonec se stejně rozhodla si je vzít....

Tak po dlouhé době je tu další díl! Nesmírně vám děkuju za 1.1K reads, je to úplně úžasný a strašně moc vám děkuju. Děkuju taky za voty a komentáře.

Myslím, že jste si určitě všimli pár změn na tomhle příběhu.

1. Mám nový obal od 24panda07, která píše úžasný příběh Royal love

2. Už nepíšu Teen-fikci, ale historický román, kde jsem #33

3. Malinko jsme upravila konec minulé čási, tak si ji když tak přečtěte

Tak já doufám, že se vám díl líbil, mám vás moc, moc ráda a uvidíme se u dalšího dílu.

Vaše TheoRoa.