Jmenuju se Rosalinda

6. díl

,, Kdo to byl?", zeptala se mamka zvědavě, když Sam odešel.

,, Kamarád z naší čtvrti.", odpověděla jsem jakoby nic a šla do svého pokoje.

,, Počkej, počkej, to mě zajímá, kdo to byl?"

,, Mami, prosimtě nikdo, jen kamarád", tyhle mamčiny zvědavý otázky ohledně kluků mi fakt lezou na nervy. 

,, Jak se jmenuje?"

Ne, ne, ne, myslela jsem, že  se tomuhle výslechu  vyhnu.

,, Sam", odpověděla jsem znuděně, vyšla jsem schody  a šla do pokoje.

Ufff, oddechla jsem si, když jsem došla do pokoje, vím, že se mamka ještě nadechovala a chtěla něco říct, ale je mi to jedno. Vždycky když od nás odchází nějaký kluk, tak má tisíc otázek.

Stoupla jsem si k oknu a sledovala noční oblohu plnou hvězd.  Za týden už je ples, dneska jsem zase nic neudělala, ale dneska už to nechám plavat a zítra udělám aranže a jídlo.

Byl to krásný den,  sice jsem neměla rande s Martinem, ale stejně Sam je úplně úžasný, vtipný a chápavý  kámoš, takže to, že jsem dneska nic neudělala opravdu stálo zato. Musím to hned říct Kate... Měli bychom si mezi sebou vymyslet nějakou poštu, která by byla ohromě rychlá a byla by jen pro nás. No nic, teď už je pozdě a hnát sluhy až ke Kate by ode mě bylo fakt hnusný.

Ještě jsem tam tak chvíli stála a sledovala noční oblohu a potom jsem si šla dát horkou vanu, abych hezky zakončila tak krásný den a usla jsem tam.

Ráno jsem se probudila v posteli, asi mě někdo přenesl. Sedla jsem si na postel, obula si plyšové bačkory a vykoukla jsem na chodbu. Všichni ještě spali, protože na chodbách ještě nechodili žádní sluhové. Potichu jsem dveře zase zavřela a šla jsem se podívat kolik je hodin, nedivím se, že ještě není nikdo vzhůru, protože je teprve pět.

Jdu ke krbu, už začíná zima a ještě tu netopíme, zapálím oheň a jdu se převléct do nějakých volných šatů na doma.  Ještě zkontroluju poštu, došla jsem ke dveřím a nahlédla do schránky pro moje dopisy. Bylo tam několik dopisů. Všechny jsem je vzala a šla ke stolku před krb, kde jsem se posadila do křesla. Dopisy jsem si položila na stolek a vzala si první, byl to dopis od nějaký paní z Dánska, že děkuje za pozvání a že na ples určitě přijde. Takhle vypadaly skoro všechny dopisy až na jeden. Ten jeden jiný dopis byl od Antonie d Rolle :

Drahá Rosalindo,

  děkuji moc za pozvání na ples, moc si toho vážím, přijedu i se svými dcerami a o těch bych právě chtěla psát, protože na vás mám takovou prosbu. Zajisté si pamatujete na to jak jste učila Francouzsky mou mladší dceru, naučila jste jí to fantasticky a chtěla bych se zeptat jestli bych k vám na studium mohla poslat i svou starší dceru Angeliku. Angelika by šla na univerzitu k vám do Krazi a potřebovala by lekce francoužštiny, protože na téhle velmi prestižní školu je francoužština povinná. Angelika samozřejmě ovládá francoužštinu dobře, ale má tam malé nedostatky. Bylo by tedy možné, aby Angelika ve čtvrtek přijela?

Vaše Antonie d Roll

Cože?!?!?! Ona chce přijet ve čtvrtek?!?!?Čtvrtek je zítra, to si myslí, že příprava plesu je tak jednoduchá, abych u toho mohla ještě vyučovat francoužštinu?!?!?!? No, nic be neslušný jm říct ne, prostě to budu muset zvládnout.....

Uklidila jsem dopisy a šla si pro papír a tužku, musím sepsat co všechno chci na aranže a k jídlu.

No tak zaprvé, ples chci udělat do bílozlatomodrý barvy, takže vezmu takový ty kulatý vysoký stolečky, kam si bude moct každý stoupnout a pít si vína nebo si jen tak popovídat, na ty stoly objednám dlouhý ubrusy až na zem a na noze (stolu) ubrus svážu zlatou stuhou, doprosžed stolu dám zlatou ozdobu s něčím modrým a u stěn bude jídlo a pití, které si bude moct každý nabrat a sníst u stolečku. Jo, to by bylo fajn... A teď jídlo a pití. Určitě vezmu nějaká vína, nechám naaranžovat ovoce, aby si každý mohl zobnout, pak budou řízečky a nějaké sladké dezerty, jo a chtělo by to saláty. Tak to mám všechno v oblasti jídla, ale co parket.... mohla bych najmout baletky, které by zatančily předtančení a různé vsuvky, ale něco tomu pořád chybí..... Z mého přemýšlelní mě probudily dveře, do kterých nakokla Chris, jak mě uviděla, usmála se a šeptem se zeptala co tady tak časně ráno dělám. Kouknu na hodiny, už není tak brzo, už je sedm, ale na mě je to fakt brzo.

,, Ale, přemýšlím nad plesem", odpovím jí.

Chris přihodí dříví do dohořívajícího ohně.

,, Aha, vaši rodiče jsou už na snídani, nechcete jít za nimi?", zeptala se a otevřela závěsy v zadní části pokoje.

Přikývla jsem a prošla do šatny, kde jsem si oblékla fialové šaty, Chris mě učesala, umyla jsem se a vyšla dolů na snídani.

Tak je tu další díl Rosalindy, moc, moc , moc děkuju za skoro 250 reads, za voty a komentáře, budu ráda když i u téhle části dáte vote nebo napíšete komentář.

Těším se na vás u dalšího díl,

Vaše TheoRoa xxxxxxx