Už sotva popadám dech když přiběhnu k altánku. Sednu si na lavičku a zhluboka oddechuju, najednou uslyším zapraskání větví a z poza keřů se vynoří ten černovlasý kluk ze snu, kterýho jsem potkala i na cestě k Kate.
,,Ahoj", řekne s krásným úsměvem .
,, A ..AAhoj", vykoktala jsem a otočila se nepřítomě před sebe. Kdy už Martin přijde?
,, Mě jsi tu nečekala, co?", řekl ležérně a sedl si na lavičku přímo vedle mě, až se naše ruce dotýkali.
,, Proč bych tě tu měla nečekat, když tu na tebe ani nečekám?", řekla jsem a odtáhla se druhý kraj lavičky.
,, Já jsem Sam, Rosse", podíval se mi hluboko do očí, usmál se a mluvil, jako by mu vůbec nevadilo, že se ho na jméno nikdo nezeptal.
,, Jsem Rossel", opravila jsem ho a měla se k odchodu, počkám někde, odkud uvidím na altánek a budu vyhlížet Martina.
,, Ehmmm, kam jdeš?", zeptal se s nadzviženým obočím.
,, Víš, na někoho tu čekám"
,, Ty sis na dnešek ve tři u altánku dohodla ještě jinou schůzku, když jsem tě pozval na rande?"
,, Cože!!???? To ty jsi mě sem pozval?? Vždyť ani nevím kdo jsi! Jak se opovažujš!!", rozkřila jsem se.
,, Kdo sis jako myslela, že tě pozval?"
,, No, ty určitě ne! Ani tě neznám!"
,, Já jsem Sam a bydlím ve vaší čtvrťi", řekl klidně jakoby se nic nestalo.
,, Aha, tak to mě fakt těší."
,, No, mělo by.....", podíval de ja mě svůdně.
,, A to jako proč?" vykřikla jsem rozčíleně
,, Hele, ty sis myslela, že tě pozval Martin, že jo..."
S ostychem jsem přikývla. A sedla si vedle něj.
,, Hele, já Martina znám, je to můj nejlepší kamarád a vím , že je pomalej, je nerozhodnej a chvíli mu trvá než si vybere tu pravou a třeba ji pozve na rande", utěšuje mě a dá mi ruku na záda.
Nevím proč, ale Sam mi najednou nevadí, přijde mi jako starší bratr, je to divný, jen mě utěší, dá mi na jevo, že mi rozumím a já mu najednou zničeho nic věřím a povídám si s ním, jinak bych se od cizího člověka nikdy nesedla na lavičku.
Po nějaké době povídání se začalo se stmívat, a tak jsem navrhla jestli nepůjdeme k nám do kafíčka, souhlasil a šli jsme.
,,Prosím, přineste nám dvě kávy." , řekla jsem jedné služebné.
Tak tu je další kratší díl, děkuji vám moc za shlédnutí, voty a komentáře.
Napište mi prosím, jestli se vám příběh líbí, jestli mám pokračovat.
Těším se na Vás u dalšího dílu,
Vaše TheoRoa.xxxxx
ČTEŠ
Jmenuju se Rosalinda
Ficțiune istoricăVidím ji. Našel jsem ji. je stále tak krásná i přestože tu byla zavřená tak dlouho, je krásná. Její nádherné zrzavé vlasy padají na zem a její dokonalé zelené oči má zavřené. Spí. Vydržel bych tu stát a pozorovat ji celé měsíce, jenže nemáme čas, ún...
