Jarní dítě

Kapitola 9.

Po bezmála čtyřech týdnech Haruka rozhodla, že se konečně mohou vrátit do doja. Naučila Rinjiho vše, co měla, a i on ji obohatil o nějakou svou zkušenost. Vyprávěl jí o svých zážitcích z cesty, o rodině a vtipné historky ze svého dětství. Ona mu na oplátku vykládala svůj život, který strávila v doju tvrdým tréninkem, ale i šťastnými chvílemi s Reinou a Yutakou.

Při cestě zpět ani jednou nenastalo ticho, stále si měli co říct. Rinji byl upovídaný, avšak Haruce to nijak nevadilo.

„Jsme zpátky!" zahlásal mladík, jakmile vstoupili do dveří.

„Jak já se těším na koupel," poznamenala Haruka a promnula si zmožená ramena.

V doju bylo nepříjemné ticho. Že by je neslyšeli přijít? Dívka si zula špinavé boty a bosa, aby neušpinila podlahu, kráčela chodbou a nahlížela do každé místnosti. Nikde nikdo.

Znervózněla. „Kde jsou?" zeptala se sama sebe.

„Možná se šli projít?" odpověděl jí otázkou Rinji, jenž se jí držel za zády.

Neklidně naslouchala tichu v budově. Yutaka neměl ve zvyku opouštět dojo, aniž by v něm nebyl nikdo, kdo by jej mohl hlídat. Něco bylo špatně.

Z jídelny zaslechla cupitavé krůčky. Podala Rinjimu svůj batoh a v tichosti se dostala až ke dveřím místnosti, odkud zaslechla pohyb. Zhluboka se nadechla a rázně otevřela.

„Haruko!" zakřičela Reina a skočila jí do náruče.

Dívka na ni vyděšeně hleděla. „Reino! Tys mě vylekala," oddechla si úlevně. „Kde je Yutaka?"

„Šel něco koupit," sdělila a přitulila se ke své přítelkyni, „brzo by měl být zpátky."

„Koupit?" podivila se. „Co šel koupit?"

Přišlo jí divné, že by nechal jen Reinu, aby hlídala dojo. Co by zmohla proti zlodějům? Ta věc, kterou šel koupit, musela být důležitá.

„Ty ale smrdíš!" nakrčila nos lasička a odtáhla se od dívčina těla.

„Tak promiň," zasmála se a pustila lasičku na zem. „Jdu se umýt."

Vlažná voda ve vaně a bohatá pěna smyla všechny nečistoty, na které pouhý proud řeky nestačil. I když ji pobyt v horách uklidnil, byla ráda, že konečně mohla nechat své svaly odpočinout v příjemné koupeli.

Po bezmála půl hodině máčení se ve vaně si omotala ručník kolem těla a druhým si sušila dlouhé vlasy. Podívala se do zrcadla, aby zjistila, zda nemá ještě nějakou špínu na obličeji. Poté se chtěla vydat do svého pokoje a obléknout si čisté oblečení, jenže ručník, kterým si sušila vlasy, upustila na zem. Když podřepla, aby jej znovu sebrala, uviděla na zemi pár kapek červeně zbarvené tekutiny.

To je... krev? Dvěma prsty přejela po zašpiněných parketách.

Zamyšleně se odebrala do pokoje a oblékla si lehké tílko s kraťasy. Má ta krev a Yutakův odchod nějakou spojitost? Kdyby se tu něco stalo, Reina by jí o tom řekla, že? Tak proč je tak podezřívavá?

Došla za Reinou a Rinjim na zahradu. Ti seděli na trávníku a povídali si.

„V koupelně je zaschlá krev," řekla bez varování Haruka směrem k lasičce.

Démon trhl hlavou. „Vážně? Kde?"

„No na zemi v koupelně," zamračila se dívka.

„Hm..." přemýšlela lasička, „asi to bude od Yutaky. Řízl se, když předevčírem připravoval oběd."