Jarní dítě

Kapitola 13.

„Ta knížka je divná," podotkla Haruka zklamaně a zaklapla knihu. „Proč by někdo riskoval život pro holku, kterou sotva potkal? Vždyť si ani nemohl stačit rozmyslet, jestli je vlastně dobrá nebo ne."

Rinji odvrátil pohled od ohně a zadíval se na Haruku. „Nikdy jsi neslyšela o lásce na první pohled?" Po důkladném prozkoumání jejího výrazu a chvilce ticha si jen povzdechl a odpověděl si na otázku sám. „Jasně, že ne. Svůj čas jsi trávila v doju a ani jsi nečetla žádné knihy."

V jeho hlase byl náznak cynismu. Jenže Haruka si rychle rozmyslela, jestli mu bude hlasitě oponovat, protože Reina, která spala po jejím boku, se nespokojeně zavrtěla. Svou kamarádku nechtěla vzbudit, proto raději svá ústa opět zavřela.

„Co je to ta ‚láska na první pohled'?" zeptala se po chvilce nepříjemného ticha Haruka. Měla jakousi představu, co by tato fráze mohla skutečně znamenat. Přece jen název vypovídal za vše.

Rinji se na okamžik zamyslel. „Jednoduše když se do někoho zamiluješ už od okamžiku, kdy ho poprvé potkáš." Při popisu se zasněně díval na hvězdami posetou oblohu.

Haruka jej zaujatě pozorovala. „Mluvíš o tom, jako bys to moc dobře znal," poznamenala uštěpačně.

Rinji byl jen o dva roky starší, a přestože se často choval jako nepoučitelný puberťák, i on měl chvilky, kdy z něj vypadlo něco doopravdy chytrého a moudrého. Pravda, tyto chvilky nemíval zrovna často. Každopádně tahle byla jednou z nich.

„Popravdě jo, znám to. Ale teprve před dvěma lety jsem našel tu, o které jsem od prvního střetnutí věděl, že je ta pravá," potvrdil, stále s pohledem upřeným na noční nebe.

„Jak romantické," poznamenala nonšalantně a ušklíbla se.

Rinji její poznámku ignoroval. „Slíbili jsme si, že až se vrátím domů, tak se vezmeme."

„Cože?" vydala ze sebe Haruka dřív, než si stačila uvědomit, co z ní vlastně vypadlo. „To je docela unáhlené." Jako by se ona sama za dva roky vdávala, nedokázala si tu situaci vůbec představit.

„Na tom mi nezáleží," pousmál se.

Chvíli zkoumala jeho výraz. „Jaká je?" zajímala se. Musela být opravdu krásná s příjemnou povahou, že někoho dokázala tolik okouzlit. Viděla Rinjimu na očích, jak moc mu na ní záleží.

Chvíli se stydlivě zdráhal, než odpověděl. „Izumi je nádherná. Potkali jsme se v obchodě, blízko kterého se s rodinou přistěhovala. Nic romantického, ale jen pohled na ni mi stačil, aby na mě udělala dojem. Vlastně mám její fotku." Zašátral v batohu, načež vytáhl fotografii přeloženou do drobného obdélníku.

Haruka si ji pozorně prohlédla, přičemž stále poslouchala Rinjiho básnění o skvělých vlastnostech jeho drahé. Na fotce stál Rinji a pro ni neznámá dívka. Kulatý obličej jí lemovaly vlnité tmavé vlasy zastřižené těsně nad rameny, pomněnkové oči upírala na objektiv a zářivým úsměvem odhalovala dokonalé zuby. Jak stála vedle Rinjiho, sahala mu sotva po ramena.

„Je moc pěkná," usmála se Haruka. Dívka na ni působila vesele a sympaticky.

„Jo, ale i kdyby vypadala by úplně jinak, vzal bych si ji."

Poznala, že svá slova myslel smrtelně vážně. Tyto pocity nikdy nezažila, proto to pro ni bylo téměř nepředstavitelné. Tak trochu i záviděla Izumi, že má někoho, kdo ji má bezmezně rád. Jestlipak i ona Rinjiho miluje tak moc jako on ji? Jednou by ji chtěla poznat.