Zrození.

Část 2. Návrat do školy

A je to tu. Stojím před školou. Je přesně 7:55 což znamená, že za 5 minut musím jít na první hodinu geografie. Jakmile vejdu do školy, opět se mi připomenou pachy studentů, což není pro normálního člověka vůbec jednoduché. Moje mamka říká, že my jsme lepší, protože díky nám jsou věci v pohybu. Nevím co ti myslí ale... ,,dávej bacha!" ozve se hlas Ledové královny- Patricii Párkrové vedle mě. Tu holku nesnáším. Jenom proto, že její rodiče jsou vyhlášení makléři,neznamená že i ona je ta dokonalá.

Proč já nemůžu být jako ona? Budu to muset přežít. Už jen jeden rok a budu maturovat.
Jsem sice ze třídy nejstarší, ale taky nejoblíbenějším terčem nadávek. Už to nemůžu vystát. Copak to ty učitelky nevidí? Jen protože mám nějakou heterochromii, neznamená že jsem člověk z jiné planety. To vážně nikdo nikdy neviděl někoho s jedním okem modrým a druhým hnědým? Jsem snad jen já nějaký pokusný králík, kterého nečeká nic, jen než pokusy? Nevím.

,,HEJ! Řekla jsem dávej bacha" ,,No tak promiň" odpovím a zalezu do naší třídy a do mojí lavice, u které je druhá židle opuštěná. Jako bych měla žloutenku. Už zvoní, no konečně. Do třídy vchází naše paní učitelka Smith. Je mladá, štíhlá, chytrá a ostatní k ní mají respekt. Kéžbych byla jako ona. Jenže to nejde, já jsem já.. Zbytek dne jsem nějak přežila a po škole vyrazila na kurz sebeobrany. U nás na vesnici je docela podstatná, přestože policie je na každém kroku 24 hodin. Nejhorší je, že doteď se neví, kdo je masový vrah a co ho k tomu vede.

Už jsem skončila a začalo se smrákat. Mamka by tu měla být každou chvíli. ,,Katrin?" otočím se a ani nestihnu odpovedět, když dostanu pusu od Davida. ,,Co to? Zase sázka? Sakra proč.." přeruší mě dalším polibkem. Mňam. Tak takové to je. ,,Promiň, jen už jsem to nemohl vydržet. Jsi tak skvělá na sebeobraně ve škole, úplně ve všem, jen je škoda, že to nikdo nevidí." usměju se na něj a snažím se nerozplakat štěstím. david je totiž můj soupeř v sebeobraně a taky nejlepší kamarád. Tedy jediný kamarád. a možná i něco víc, jen mě ještě nepozval na rande. Většinou si ze mě dělal srandu a kolikrát mi nakukal, že mě líbá, protože se vsadil s kluky. ale já mu nevěřím. Jsem plně rozhodnutá, že by mi takhle neublížil. ,,To nic Davide, jen nevím co si mám o nás myslet." začne se mračit, až mu z toho na čele vyskočí vrázka a pa se šibalsky usměje. Miluji ty jeho dolíčky. ,,ty totiž se tak krásně červenáš pokaždé, když se semnou bavíš." a sakra rudnu ,,a tak mě napadlo, že bych ti mohl dát dárek k tvým narozeninám, je to poukázka na filmový večer pro dva, tak jsem myslel, že bych ti mohl dělat doprovod." On si vzpomněl, a ještě mě k tomu zve na rande. ,, Jo. Ráda.Kdy to začíná?" ,,tenhle týden v pátek. Trvá skoro pět hodin a.. no vlastně, chtěl jsem jestli by jsi pak u mě nepřespala, teda.. jestli..mm.. no jestli chceš" Dobře nebudu panikařit. Mám rande. Mám spát u kluka. Máme být spolu přes pár hodin. Vzládnu to? ,,Já se zeptám mamky,už by tu měla být. A támhle už jede, chceš odvézt?" už mě z toho úsměvu bolí svaly a tak se trochu uvolním, doufám že nevypadám znuděně. ,,Ahoj zlatíčko, ahoj davide chceš vzít domu?" Podívám se na Davida, ale toho teď nezajímám. ,,ne děkuju paní Klesterová.." ,,Laurel, říkej mi Laurel" usmála se na Davida a otočila se ke mně. ,,jedeme?" přikývnu a už sedím v autě, doufám že brzy budu doma a budu si moct zdřímnout. ,,tak jak šla škola?"