Zrození.

Část 5. Šok

Teď se většina pozornosti obrátila na mě. A proto jsem se co nejrychleji došla na školní dvorek ,ale ani tam jsem neměla klid. Jenom to, že se na mě někdo usměje, neznamená aby to věděla celá škola. A tak mě napadá jediná možnost úniku. Být zaškolou. Ale než jsem se dostala zpět do školy objevil se u mě David. Tak tomu se nevyhnu. ,,ahoj Davide" otočí se na mě a začne zírat. ,,a..ahoj Katrin, dneska ti to sluší" začervenám se a sklopím oči k zemi.,,kam máš na mířeno?"sakra, nečekala jsem že bych si musela vymyslet nějakou výmluvu a tak jdu s pravdou ven ,,dneska jsem středem pozornosti a šla jsem teda pry protože.." ,,se to nestává řasto,jsi krásná a nemůžeš to tu už vydržet," zaculí se, má mě přečtenou. ,,Jo"                                                                                                                                                                                ,,můžu tě doprovázet?"                                                                                                                                                                ,,nebude ti to vadit?Ale byla bych ráda"                                                                                                                                 ,,Ne. Pro tebe udělám cokoliv, když budeš chtít"

Už je to dlouho, kdy jsem byla s Davidem takhle o samotě. Jen tak se celou dobu procházíme. A zatím nikdo z nás neřekl ani slovo. Jak jsem se mohla za takovou chvilku jen tak změnit? Ráno jsem vypadala stejně jako včera. Kouzlo? Ale jak? Kouzla nejsou. Nebo jo? ,,nad čím přemýšlíš?" zastavím se abych na něj viděla a zvednu hlavu, protože jsem menší jak on. ,,ale to nic, jen.. budeš mi věřit, když ti teď něco řeknu?" přikývl
,,řekni: Slibuju, Katrin že si z tebe nebudu dělat blázny a zároveň ti budu věřit." povytáhne obočí a spustí ,,slibuju"                                           ,,,slibuješ co?" zeptám se a mrknu na něj                      
,,slibuju, že si z tebe nebudu dělat srandu.."nakloní se ke mě
,,a zároveň ti budu věřit" a políbí mě. Ale ne tak jako pokaždé,když si ze mě dělal srandu. Teď to bylo opravdové,slatké a rozkošné. Obejme mě kolem pasu a tak si mě přitáhne blíž, aniž by se odtrhnul oddemne. Znamená to něco? Nebo mě pak zradí jako každý jiný? Nesmím se na něj lepit. Ale teď si to chci vychutnat.Chytím jo kolem krku a přitáhni si ho ještě blíž..,,Miluji tě" dotáhne se. Vážně jsem to teď řekla? Já?
,,Miluji tě" odpoví a přitom mě ještě jednou políbí
,,Katrin prosím neplač" šetře mi neposlušnost slzu.,, pojďme se někam najíst,zvu tě."