Zrození.

Část 4. Změna

Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy. Z noci si toho pamatuju až moc, sice jen rozmazaně, ale pořád dost na to abych si pamatovala to co mi řekl. Jen by mě zajímalo kam zmizel, kde spí, kdo je, co čeká že udělám? Jsem snad čarodějnice? Ovládám černou magii? Upálí mě k smrti? Vše mi je to jedno. Smrt je přirozená, náhlá a nevyhnutelná, tak proč mít z ní strach, když se stává naším každodenním životem? Ach jo zase ty moje pochmurné myšlenky, budu někdy myslet na něco jiného, než na smrt? No už mi nezbývá moc času, abych se stihla nasnídat do školy a tak si ji vezmu s sebou.

Když se opět nacházím mezi žáky střední školy, nevím proč na mě tak zírají a radši se přikradu na nejbližší záchody. Ohlédnu se do zrcadla a div mi nevypadnou oči z důlků. Co se to se mnou stalo???
Jsem přitažlivější.
Moje vlasy jsou krátké na ramena a mají načervenalou barvu.
Oči jsou krásně modrozelené.
Rty se mi dvakrát zvětšily.
A obličej celkem??
Neodolatelný.
Proto na mě tolik zíraly? Mohly by být konečně ke mě milý?? Toť otázka.

Slyším kroky. Což znamená, že jsem se schovala do kabinky a čekala.,,vidělas ji?, ty její vlasy a obličej! Byla úplně jiná,a jak na ní všichni koukali!"
,,máš pravdu, něco se s ní stalo, nebo šla na plastiku"ušlý směla jsem hyhňání a pak klapnutí dveří od záchodů. Pomalu jsem se vykradla z kabinky a rovnou zamířili ke skříňce,přitom jsem se snažila nemyslet na ty udivené obličeje. Bože, kdy jsem se takhle změnila? Vždyť ráno jsem to byla ještě prostě já. Ještě že teď můžu dělat, jako bych byla nejorázně zaneprázdnění v hledání učebnic.

Je přesně 12:20 což znamená přestávku na oběd a pro mě klid od odstatních,ale když tak procházím chodbou, všimnu si že se něco děje. Poslouchám útržky některých rozhovorů,ale pořád jsem se nic nedozvěděla. ,,je vážně hezký,a je nový" ,,musí to být pro něj těžké si vybrat která je lepší " a pak to, nebo spíš ho uvidím. Pochoduje jako voják s ředitelem po boku v chodbě a všichni ho pozorují,ale on jen zíral do země. A jakoby věděl že ho pozoruju. Vzhlédne ke mě a usměje se. Je opět v plné kráse a ještě u nás ve škole. Myslela jsem si, že je výplodem  jen mé fantazie,ale ne.
,,Ahoj Katrin"
,,Ahoj Hektore.."