Zrození.

Část 9. Trénink

,,Katrin vstávej! Musíme vyrazit, nebo nestihneme východ slunce." vykouknu ze spod pokrývek na budík, který ukazuje 6:39. Moc jsem toho teda nenaspala. ,,Katrin!" ,,už jdu" vylezu z postele a přejdu ke skříni, uvnitř si vytáhnu termo celek, aby mi nebyla zima. Kdybych tak uměla komunikovat s přírodou, mohla bych měnit teploty.. oblíknu se a zamířím do kuchyně, tam mě přivítá vůně lívanců se šlehačkou. ,,Jsem připravená" oznámím a vlezu si na židli,abych se mohla najíst.,,myslíš, že mi v to bude teplo?" podívá se na mě,ale nevypadá s mým oblečením spokojená.,, vem si něco na léto bude ti.." ,,na léto? Vážně? Nemáš úpal? Teď si určitě budu brát šaty.." ,,Jak myslíš, já jsem tě varovala." podívám se na ni, ale v jejím výrazu je upřímnost. ,,tak fan" prohlásím, slezu ze židle a odběhnu si do pokoje vzít šortky s tílkem a popřípadě mikinu, protože si nemyslím, že je nějaké teplo. Podívá se na teploměr, která ukazuje něco pod nulou. Fakt skvělý. Určitě budu za blázna. Vezmu si mikinu rovnou na sebe jdu si dojíst moji snídani.

,,Kam vlastně jedeme?" Nepromluvily jsme celou cestu a já to už nemohla vydržet.
,,teď ještě někoho vyzvedneme a pak se nech překvapit." Odvrátím se a radši koukám z okýnka na cestu. ,, a, támhle to je." sleduji její ruku a uvidím tam malý bílý domeček s dívkou, která před ním stojí a nejspíš čeká na nás. Nikdy jsem tu holku tady neviděla a to tudy chodím skoro každý den.,,Katrin tohle je Nina." stáhne okýnko ,,ahoj Nino, tohle je moje dcera Katrin." ,,ahoj" řekne a posadí se na zadní sedadla BMW ,, vy dvě, budete určitě nejlepší přítelkyně.. časem."prohodí mamka,ale já jen povytáhnu obočí. Nechápu, proč potřebuju na trénink nějakou holčinu. ,, já nejsem nějaká ,holčina' já jsem podsvětnice. Kdyby jsi to nevěděla, to je že můžeš komunikovat se dvěmi světy a taky ti umím číst myšlenky." ,,promiň, to jsem netušila, jen nevím jak mi ty můžeš pomoc." už teď se mi ta holka nelíbí..,,nemusíme se spolu bavit a to že se ti nelíbím, neznamená.."otočím se na ni a přeruším tak její výklad ,,mohla by jsi mi prosím přestat číst myšlenky!?" ,,holky dost. Prosím." otočím se zpátky a sleduju cestu.,,promiň" prohlásím,vypnu svoje pochmurné myšlenky a soustředím se na Davidovu tvář a na to jak mi poprvé řekl ,,Miluji tě."

,,Tak jo, jako základ je umět ovládnou svoji energii."
,,a to mám udělat jak?" začne se smát a po chvíli odpoví.
,,stačí si představit něco jako kouli moci, jak se zětšuje,jak nabírá sílu,barvu..Zkus to. Zavři oči a představ si to." udělám, co mi udělá a hned ucítím něco ve mně.Roste to .
,,Jo to je ono,zkus zavřít oči, tak ti to půjde lépe. Děláš to dobře, teď e zkus zaměřit na určitou věc. Tím, že nevíme podstatu tvého nadání, tak musíme zkusit více možností. Mysli na cokoliv, třeba létání, které provedeš vypnutím gravitace. " Kouknu se na ni jedním okem,ale vypadá, že to myslí vážně. Sice mě nebaví poslouchat její ponaučení, o tom co dělám špatně a co dobře.Nina to sice myslí dobře,ale já si myslím, že jsem beznadějná. Ještě jednou to zkusím a cítím,jak mi něco narostlo na zádech.Pootočím se,abych si to mohla prohlédnout,ale jak jsem se podívala na rameno, pochopila jsem. Já mám křídla. Pořádně si je prohlídnu a pak se otočím na Ninu a na mamku. Obě mají zmatený výraz. ,,děje se něco?" Mamka se vzpamatovala jako první.,, víš zlatíčko, většinou křídla má jediný Elf z celé říše." zamračím se, protože jsem to pořádně nepochopila a najednou se začne z čista jasna pohybovat zem. Jakmile to přestane mám opět rovnováhu,ale bojím se výrazu mamky. Všichni stojíme velmi zmateně a rozhlížíme se dokola.Když se podívám na Ninu, ta bere do ruky takové malé poupátko. Je velmi barevné,ale předtím jsem si ho nevšimla. ,,na" podámi ho a já se na ni nechápavě podívám. V její tváři nemůžu nic číst a tak si ho vezmu. Sotva jsem se ho dotkla,začal rozkvétat. Uvnitř byl malý prstýnek,tak akorát na můj prsteníček. Byl kolem dokola jako malá spirála a uprostřed se leskl diamant. Pravý diamant. Byl modré barvy. Vzala jsem ho mezi dva prsty a pak si ho navlíkla. Okamžitě změnil barvu na zelenou. Začala jsem se mračit a barva byla červená. Pak jsem zkusila myslet na Davida a on zrůžověl. Přestala jsem ho sledovat a otočila se na mamku. Diamant byl hnědý. Usmála se na mě a já viděla její slzy, které se jí kutálely po tvářích. ,,zlatíčko, ty jsi princezna Elfů."Sklopila jsem oči a diamant byl fialový.

Další část knížky přidám, až bude více přečtených částí. Jinak byla bych ráda,kdyby jste mi řekli, co tam mám upravit :)