Zrození.

Část 7. Přprava

Když tak ležím posteli, musím přemýšlet, co jsem dneska zjistila.Jsem Elf. Umím kouzlit. Existují i temní Elfové, kteří chtějí svrhnout z trůnu Elfy světla. Podle všeho je nás minimum, díky nějaká Elfí válce. Jak komplikované. Za pár hodin mě má jít vyzvednout David. Přešněji za 2hodiny a 43 minut. Jsem šílená, že musím odpočítávat minuty na moje první oficiální rande? Jsem dost vynervovaná. Nejradši bych se už šla připravit, ale ve skříni jsem nenašla nic, co by se k tomu hodilo. Proto mamka prohlásila, že půjdeme koupit nějaké nové oblečení a je na mě útrata. Vlastně mi dala svoji kreditní karta a můžu si sní dělat co se mi zlíbí. Teda pro dnešek. Proto hodlám jít nakupovat na manikůru a ke kadeřnici. chci si nechat přidat blond barvu do vlasů, vlastně doufám, že pak budu vypadat nadpozemsky. I když to asi u mě už není ani potřebný. Dobře tak jdem na to. Popadnu klíče od bytu a od auta. Dostala jsem nové k narozeninám. Neni sice rychlé, ale mě úplně stačí. Vyběhnu z panelového domu. Přeběhnu parkoviště a už mířím k mému miláčkovi.

Zaparkovala jsem v malé uličce,která byla trošku zalezlá, ale jinde nebylo místo. Co se dalo dělat? Jakmile jsem zamířila k obchoďáku, hned jsem zaregistrovala lidii v plném proudu. Zamířila jsem rovnou do GATU a okamžitě potřehla tryčko s dlouhým rukávem s vánočním motivem. Dále jsem si pořídila značkové kozačky a tmavé džíny od mustanga. Vyšlo to docela draho. Už mi zbývají 2 hodiny. Umím rychle nakupovat, za to jsem vždycky ráda a už jsem zjistila jednu moji schopnost Přesvědčování není těžké ho použít, stačí se na někoho dívat, něco říct a on se ti podřídí. Mám z toho hroznou radost,. Mamka mě ale varovala, abych ho nepoužívala často, protože by si toho mohl někdo všimnou, nebo to poznat a my nepotřebujeme se dostat do potíží. V kadeřnictví měli skoro prázdno. Díky bohu. Hned jsem se mohla usadit v křesla a za půl hodinky jsem byla hotová, myslím, že opravdu vypadám kouzelně.

Za 5 minut pro mě přijede David. Jsem přichystaná, nedočkavá, nervózní a zvědavá jak to dopadne. Jdu do koupelny se ještě nalíčit. Na sobě mám ty věci co jsem si koupila a teď k tomu přidám hnědé oční stíny,řasenku a lesk na rty. Myslím, že jsem hotová. Je tu. Běžím se z okna podívat a vidím ho s kyticí bílých růží. Zvednu sluchátko ,,Ahoj Davide, pojď nahoru." Bydlíme v 6 patře. Je to sice strašně moc schodů,ale výhled za to stojí. Sednu si do obýváku a čekám na Davidovi kroky přede dveřmi. Sotva jsem si otevřela časopis, už jsem mu šla otevřít a ležela jsem v jeho objetí. Nádherně voní. ,,Ahoj miláčku" políbí mě do vlasů a podá mi kytici. Odtáhnu se a koukám na ně. Teď nemůžu brečet. Začnu rychle mrkat, aby to nezjistil a pozvu ho dál. dám kytky do vázy. Skočím si pro kabelku a jdeme k mému autu.

Zatáčím do uličky poblíž kina a tam zaparkuju. David mě vezme mlčky za ruku a ani se na mě nepodívá. Musím se zastavit, protože David nikdy takhe dlouho nevydrží mlčet. ,,Davide děje se něco? Davide podívej se na mě." Poslechne mě a já uvidím, že má pod okem monokl. Jaktože jsem si toho nevšimla? chytnu ho za bradu a pořádně si ho prohlídnu. ,,Kdo ti to udělal? Davide odpověz!"
,,To nic, nedělej si starosti." prosí mě očima a já dám radši na jeho slova. Kdybych tak uměla léčit. Vezmu ho za ruku a táhnu ho do kina jako malé dítě. Alespoň zlepším atmosféru. Začnu kňourat a Davit se začne smát. Jsem ráda, že neni moc vážný,pak bych to asi nepřežila. Jakmile se usadíme na posledních sedadlech, začnou hrát premiéry.