Zrození.

Část 6. Pravda

,,díky za dnešní odpoledne, pak ti to vrátím Jo Davide, chceš jít se mnou zítra do toho kina?Já mám od tebe ještě ty poukázky.Snad budou ještě platit."
,,dobře. Katrin, teď už musím jít, pak ti ještě zavolám"típne hovor, ale já stále držím telefon v ruce, pro případ kdyby mi zavolal hned. Jsem blázen, já vím. Ale ne ledajaký, jsem blázen do Davida. Dnešek byl snad nekrásnější den mého života, až teda na to ráno. Vstanu z postele a přejdu k zrdcadlu, abych se mohla prohlédnout. Opravdu jsem se hodně změnila. Jsem zvědavá, co na tohle řekne moje mamka. Jestli mi tenhle obličej vydrží, už se nikdy nenamaluju. Řasy vypadají jako umělé, nevidím jediné akné, pleť nemám mastnou ani vysušenou. A vlasy tak živé, že i kondicionér mi bude k ničemu. Jen k celkovýmu vzhledu mi chybí ještě pořádné oblečení, myslím si že roztrhané tepláky a tryčko od barvy moc úspěchu neustojí. Však moje postava a obličej, by mohli vyhrát miss, podřídím se tomuhle "kouzlu".
,,Katrin?Jsi doma?" Ozve se zavření vstupních dveří a kroky do kuchyně
,,jo, děje se něco?" Žádná odpověď. Jdu se radši podívat, proč mi neodpovídá. Další rána. Teď už vybíhám chodbou, podél pokojů a tak míjím koupelnu,ložnici a pracovnu. Jakmile jsem doběhla do kuchyně. Jsem byla zadýchaná. To se často nestává,asi se je to tím, že jsem přibrala.
,,mami? Jsi v pohodě?"
,,jo zlatíčko, promiň jestli jsi se lekla, vypadla mi konzerva z ledničky."
Už jsem si jí konečně všimla, nemí divu, že jsem jiné viděla, když je skrčená a za zády má sedačku.Teď už se otočí ke mě a skoro jí to co sesbírala spadne znova. Včas se ale vzpamatovala, takže se včas vzpamatovala. Odložila obsah konzervy na pracovní desku a stoupla si přímo přede mě. Stačilo že si mě prohlédla a už plakala.
,,mami neplač" řekla jsem zoufale ,,stalo se něco??" Usmála se, setřená si slzy a najednou jsem ležela v jejím objetí.

,,Má se to takhle, naše generace si tyto informace předávají, jakmile z nás někdo dospěje. Jak se stalo, tak ty už jsi na to připravená."podívá se na mě, ale já pořád nechápu. Proč každý mluví takhle v hádankách? Nejde něco říct na rovinu?Všimla si že se v tom patlám a tak pokračuje
,,dospívání určíme podle přeměny našich potomků. U někoho jsou menší a zase třeba u tebe byly rozsáhlejší. Jsme Elfové, ale ne ti jak se o nás vypráví- špičaté uši, kouzla s přírodou, nebo malá stvoření. Na celém světě je nás kolem tisíce. Kouzla v našem případě má zhruba 1/5 a ty jsi jedna z nich." Teď už na mamku vyloženě zírám. Kouzla? Vážě? Elfové? Tady někdo přišel o rozum. ,,jaká kouzla?" zvednu jedno obočí, jakože jí moc nevěřím a začnu hladit sametový potah na pohovce, na úkaz nezájmu. Typická puberťačka.. ,,
Začne se nahlas smát,ale já pořád nechápu oč jde. Brzy na to se vzpamatuje a začne mluvit dál.
,,to ještě nevím, brzy to zjistíme. Většinou se to projeví pár dní po sedmnáctých narozeninách,ale říká se, že čím déle to trvá, tím bude víc kouzel"