Zrození.

Část 3. Setkání

Naštěstí už mám máminy každodenní otázky za sebou,co se týče školy, kamarádů a známek. To jí budu muset pořád lhát, aby byla spokojená? Kdy budu spokojená já? Bojím se, že kdybych umřela moje duše nenajde klid a bude někoho strašit. Slastná představa,ale i děsivá. Už se nebojím osudu, pro mě nic neznamená.

Když se takhle opět prohlížím v zrdcadle, připadám si jako modelka. Dlouhé, kudrnaté, hnědé vlasy, každé oko jiné barvy. Hubená dlouhá postava, široké boky a velký hrudník.
Tak co je na mě špatně? Vždyť i zadek mám pevný a kulatý. Obličej mám oválný a sem tam, se objeví nějaký pupínek. Ale jinak jsem naprosto dokonalá..
No už bylo prohlížení dost, měla bych se jít prospat, jak dlouho mě v noci honí noční můry?? Kolikrát jsem se probudila s křikem uprostřed noci a viděla nad s sebou sklánět obličej nejhezčího kluka,jakého jsem kdy viděla?? Jdu spát i když se bojím..

Slyším vrzání starých dveří, někoho vidím, ale ne tak abych ho identifikovala.Krysy! Fuj! Běhají mi kolem nohou a začínají po mě lézt nahoru. ,, POMOC, prosím pomozte mi někdo.." Cítím dotek paže kolem boků,tam kam krysy ještě nedolezly, ale nemohu se otočit.,, probuď se.." Našeptává mi hlas uvnitř hlavy a já to udělám..

Náhle se vzbudím s křikem a sen skončil. Nikde nikdo. To je dobře. Budík na zemi ukazuje 00:02 , opět jsem se probudila něco málo po půlnoci. ,,Katrin?" Otočím se za zvukem a sotva popadám dech, když uvidím v koutě v mém pokoji sedět kluka, který mě pokoždé v noci sleduje. Je celý od krve. Co se mu to stalo?? ,,Katrin?pomůžeš mi prosím vstát" přikývnu a pomalu postupuji k němu ,,Kdo jsi? A jak víš moje jméno?" Usměje se. Ježíš ten má krásný dolíčky. ,, Hektor. Promiň že jsem se nepředstavil dříve, jen jsem ještě nemohl"
,,nemohl? A proč mě každou noc sleduješ?? "
,, musím na tebe dávat pozor, aby jsi nezmizela" Dívám se na něj v šoku. Co tím myslí?? Ne nic už se raději ne ptám a jdu mu pomoci si sednout ke mně na postel. Je docela svalnatý a dost větší než já. ,,Máš někde něco na otření té krysí krve??" on řekl krysí?? ,,jo mám" docela falešně se usměju a už jsem na odchodu do koupelny když  si spíše pro sebe řekne ,,tohle se nemělo stát.." ani se radši nezastavím,aby nevěděl, že jsem ho slyšela. Sotva jsem se vrátila, musela jsem zase zalapat po dechu. Je bez tryčka.Nerada uhnu pohledem od toho nádherně vypracovaného těla a nabídnu se, že mu tu krev otřu. Jen přikývne. Tak jdu do toho. Pomalu mu stírám záda krouživými pohyby, pak lopatky a ramena. ,,jak jsi se sem dostal?"                                                                                                          ,,tak jako každou noc, jak už víš. Nejspíš si říkám, proč je kluk jako já u tebe v pokoji.." ušklíbne se a pokračuje ,,dostal jsem za úkol ti pomáhat ve tvých snech, protože jsi jedna z mála z poutnic v podstvětí teda 1 z 5. Ale to tvými dary nekončí.. Máš takové štěstí když.." náhle ho přeruším ,,Štěstí?! to si ze mě děláš srandu! každou noc mám noční můry a když se probudím tak se nademnou skláníš. Ve škole mě šikanují a moje oči jsou taky na prd."začnu se na něj mračit ale on se na mě pořád jen dívá a tak mu zvednu bradu a začínám ho otírat v obličeji a na krku. Stále mlčí. Sakra co si mám myslet?                                                                                                                                                        ,,promiň, nevím co to do mě vjelo. Jaký dary?" teď na mě vyloženě zírá ,, tobě se nestalo nic divného?třeba že jsi začala posouvat věci, aniž by ses jich dotkla? nebo třeba že vnímáš city ostatních lidí ?"                                                                                                                                                                 ,, ne, jen vím, že jsem si pamatovala pachy ostatních lidí a.. viděla věci, které viděl nekdo přede mnou. Vážně zvláštní no a co? To se stává všem"
,,Ty to nechápeš co? No promiň, ještě jsi o tom neměla vědět. Tak já už půjdu a ty spi ..."