Stříbrný drak - Ztracené legendy

Pátá kapitola - Město v jeskyni

Probouzím se v nějakém cizím pokoji.
Chvíli se bojím i pohnout. Nakonec ale dojdu k závěru, že tak nic nezjistím. Pomalu se zvedám do sedu a rozhlížím se. Celý pokoj je laděný do černé a stříbrné. Zařízení je skromné  - stůl, dvě židle, křeslo, lesklá skříň, malá knihovnička a obří postel, ve které jsem se probrala.

Kde to jsem?!
Nohy spouštím na podlahu a pak se zdráhavě a s vydatnou pomocí jednoho sloupku postele stavím. Všímám si, že můj oděv se skládá pouze z tenké košilky do půli stehen.
Než stihnu vymyslet, co dál, dveře se otevírají. Stojí v nich docela vysoká holka s krátkými hnědými vlasy a s.. fialovýma očima. Na sobě má dlouhé šaty snad všech odstínů fialové. Chvíli na sebe prostě zíráme.
Pak se ke mně doslova vrhne a zároveň mě začne zavalovat přívalem slov.
,,Konečně jsi se probudila! Už jsme mysleli, že o tebe přijdeme! Tvůj drak se absolutně nádherný. Jak se jmenuje?..."
Pusa jí jede tak rychle, že se v jejím monologu okamžitě přestávám orientovat. Zoufale se rozhlížím, jestli tu někde není nějaký ostrý předmět.
Najednou se hnědovláska zarazí. ,,Musím to říct Kaiovi, určitě s tebou bude chtít mluvit!"
S tím se otáčí a vykračuje ke dveřím. V nich se ještě pozastaví, koukne na mě a prohodí: ,,Asi by ses měla převlíct."
Kývne na křeslo, přátelsky na mě mrkne a zmizí v chodbě.
Aby jste mi rozuměli - nemám ráda ukecané lidi. I když se někdy hodí...
Potřásám hlavou a jdu prozkoumat, co mi teda připravili na převlečení. Bože, ať to nejsou šaty...

To není špatné. Vlastně vůbec ne. K mému potěšení na mě čekaly černé boty pod kolena, kalhoty upnuté přesně tak, aby se v nich dalo pohodlně pohybovat stejné barvy a šedá košile se stříbrnou výšivkou a dlouhými volnými rukávy. Převlékla jsem se, havraní vlasy nechala splývat rozpuštěné po zádech a zrovna jsem si prohlížela svůj odraz na lesknoucí se skříni, když se dveře znovu otevřely.

To jako vážně?
Ještě jednou to dneska někdo udělá, a strčím mu nejbližší uzvednutelný předmět do nejmenovaného otvoru na těle. Třeba do nosu.
Otočím se. Ve dveřích stojí vysoký, štíhlý muž. Má široká ramena, štíhlý trup a celkově vypadá docela dobře.Oblečený je podobně jako já, ale barvy se liší - on je v oranžové a červené. Na hlavě mu září hustá zrzavá kštice, na lících jemný poprašek pih, přes jedno oko jakousi značku. Nejzajímavější však jsou jeho oči, které mají rudě oranžovou barvu a vypadají jako roztavený kov.
,,Vítej v Jeskynním městě." řekl. Měl příjemný, sametový hlas.
,,Jmenuji se Kai a tak nějak to tady řídím.'' Nezmohla jsem se na nic jiného, než přikývnout.
,,Půjdeme se projít? Rád bych si s tebou promluvil. A ty se mnou, myslím, taky."
Znovu kývnu a vykročím z pokoje.

Zařadil se po mém boku. Dlouho jsme šli v tichosti.
Pak už jsem to nevydržela. Jsem zmatená, mám otázky a hlavně... Yave. Kde je?
,,Kde je Yave?"
,,Kdo... Aha." Pálí mu to rychle. ,,Je ve stájích. Teď tam jdeme."
Asi zachytil můj nedůvěřivý pohled, protože doplnil: ,,Bylo o ní dobře postaráno. Nakrmili jsme ji a dali napít. Teda ne, že by toho snědla bůh ví kolik. Ale jinak se má dobře."
No to doufej, nebo za sebe neručím.
,,Kde jsme?" pokračuji.
,,V Jeskynním městě."
Aha, díky za vysvětlení.
Už mám na jazyku další otázku, když - snad poprvé za tu dobu - začal on.
,,Jak ses dostala tak hluboko do pouště?"
Nechce se mi mu něco vysvětlovat. Ale mám na výběr? Převyprávím mu celý svůj příběh. Nepřerušuje mě, jen občas kývne, jaky by mu do sebe všechno zapadalo.
Když skončím, naše dvojice se znovu ponoří do ticha.
Není ta chodba už nějaká dlouhá?
Najednou, bez varování chodba zatáčí, a mě se naskýtá fantastický pohled.
Stojíme na jakémsi gigantickém balkoně bez zábradlí a díváme se ven.
Nebo dovnitř?
Vnitřek tohohle města tvoří obrovská jeskyně. Zvláštní je její tvar - dokonalý kruh, který se směrem nahoru zužuje a spěje ke kruhovému otvoru úplně nahoře, kterým proniká světlo. Vytváří to pocit, že příroda by něco takového vytvořit nemohla, ale zároveň mi něco říká, že přesně to se tady stalo.
Po obvodu jsou pravidelně umístěny další čtyři balkony, stejné jako ten, na kterém teď stojíme. Pod každým z nich je ohraničené území - každý ten kousek má nějakou určitou funkci, ale všechny končí uprostřed - u obrovského, lesklého jezera.
Předklonila jsem se přes okraj - pod námi jsou draci. Nejméně dvě desítky, a každý z nich má svojí jedinečnou barvu. Vlevo od nich rostou obilniny, kukuřice a další plodiny. Dál jsou zvířata, potom kus s dlouhými stoly a několika ohni - nejspíš jakási jídelna - a travnaté cvičiště. Je tu nádherně.
Všude se hemží lidé. Netrvalo mi dlouho, abych pochopila, že tohle rozhodně není město jen o dracích a jejich jezdcích, jak jsem si úplně na začátku myslela.
Už tu asi okouním dost dlouho, protože do mě Kai strčil a pokynul k jednomu ze schodišť po stranách. Jdu pomalu dolů a nepřestávám se rozhlížet. Je to tady překrásné. Skončíme na malém prostranství, kde výhled do všech stran znemožňují draci, kteří jsou úplně všude. Hledám Kaie, ale můj zrzavý průvodce někam zmizel.
Najednou mě povalí něco stříbrného. Krátce se zasměju, když si uvědomím, že to je Yave, evidentně naprosto nadšená, že mě vidí.

Nad námi se objeví rudá křídla a pařáty se zlatými drápy.
Yave někam zmizí, mě to chytne a.. vzletí.
Drak mě po chvilce vysadí na hřbet. A já myslím, že jeho majitele uškrtím. Přede mnou sedí Kai a něčemu se hrozně chechtá. Tázavě se na něj podívám.
,,Měla by jsi vidět  svůj obličej!'' křikne na mě a směje se dál.
Hm. Chtěla bych vidět jeho, kdyby ho najednou vzala přerostlá okřídlená ještěrka a letěla s ním bůh ví kam.

Přestanu se soustředit na toho... a koukám raději dolů. Vlastně se mi létání docela i líbí. Zdá se mi, že všechno vnímám tak nějak víc - vítr v tváři, který mi cuchá vlasy, barvy draků, kteří létají spolu s námi. Lidé pod námi se mění na mravence a jezero na malinkou louži. Vpravo od nás něco pronikavě zakřičí. Zalapám po dechu, když zjistím, že vedle nás letí Yave a ve tváři má.. hrdost?
,,Drž se!'' zařve Kai.
Rozhlídnu se. Čeho asi? Záda rudého draka jsou široká a hladká - tedy tak, jak to s šupinami jde. Jakmile se tedy ta potvora pod námi prudce otočí, nemám šanci a kloužu dolů. A padám. Při mém pádu mě doprovází  moje malé, věrné dráče.

Svůj první let končím cákancem, Yave vedle mě zrovna tak.
Vynořím se, prskající a nadávající. Kai a to jeho monstrum přistáli nedaleko od nás.
Znovu se smál. To nemá nic lepšího na práci?
,,Ještě jsem ti chtěl ukázat koupelny, ale ty už je asi nepotřebuješ.'' prohlásil potom, co jsem se konečně doplácala ke břehu. Pokusil se udržet vážnou tvář, ale cukající koutek mu to trochu kazil.
Mile jsem se na něj usmála a sklonila se k hladině.
,,Myslím, že ty taky ne.'' říkám a pořádně ho postříkám vodou.
Jeho výraz byl k nezaplacení.
Přimhouřil oči. ,,Ty...'' protáhl.

A takhle nějak začala vodní bitva. Přidávalo se víc a víc lidí, všichni se shromažďovali na břehu a cákali na sebe. Myslím, že byli docela rádi za malé vyrušení v jejich každodenních rutinách.. Všude se ozýval smích, jekot a výskot.

Pak se to pokazilo.

Vodní plocha se zvlnila, všichni ztichli. Z prostředka jezera vyrazil menší zelený drak, proletěl nízko nad hladinou a přistál nedaleko Kaie. Majitel zeleného draka běžel k vůdci, evidentně rozrušený. Kai mu klidně přicházel vstříc, ale tvářil se starostlivě.
,,Sharon vyslal jednotku jezdců. Nevím co chtějí, ale rozhodně jich je víc než nás.'' spustil udýchaně cizí jezdec.
,,Jak jsou daleko?'' zeptal se. Přistoupila jsem ke dvojici. Chci vědět, co se děje.
,,Den, nanejvíš dva.'' zněla odpověď.
Můj a Kaiův pohled se střetl. Žasla jsem, jak rychle se změnil z bezstarostného smíška na vážného vůdce.
Nadechl se a pronesl větu, která už visela ve vzduchu. ,,Připravte se. Pokud bude třeba, budeme bojovat.''

Ahoj! Moc se omlouvám za krátký výpadek. Několikrát jsem se tuhle kapitolu pokoušela napsat dřív, ale nějak jsem se do toho nemohla správně vžít. Ale! Je tady, a to je důležité :D Moc se tady nestalo, ale příště vám to určitě vynahradím ;) A budu se snažit, aby to bylo dřív než tentokrát :D

Jak se vám líbí Jeskynní město? (pokud jsem ho tedy popsala dost dobře na to, aby jste si ho představili) Rozhodně pište do komentářů ;) Pokud vám chybí jakákoliv informace, pište si do komentů nebo do zpráv - pokusím se to rozvést v příběhu, nebo alespoň odpovím :D

Děkuju všem za čtení, trpělivost, voty a komenty!