Celý den sem přemýšlela, zeptat se? Nebo ne? Každopádně s tím můžu počkat, jelikož v trhlině byla taky. Hned jak dojdu domů nevěřím svým očím, všechno je rozbité. Podívám se do kuchyně a uvidím ptáčka jak balancuje na vidličce. Chytla jsem ho za nožku.
Já: Ty jeden malej, mrňavej. Kdo to teď uklidí? Samozřejmě že já. Kdybych tě neměla ráda, tak bys tu už nebyl.
Hned jak douklízím, podívám se na hodiny, 15:30. Ale ne, musím si pohnout, jinak se nestane to co jsem viděla.
Vezmu si long - board a jedu do lékárny, vemu všechny věci a vyjdu. Přesně 15:50, to by odpovídalo. Uvidím toho chlapa, tentokrát je ale něco jinak. On si povídá se Sandrou! Dávají ten papír, že bych přišla pozdě? Pak chlap uteče a Sandra odejde tím stejným směrem jak v trhlině. Nevyšla jsem později ale dřív, toto se stalo předtím než jsem vyšla. Dojdu za Sandrou.
Sandra: Ahoj :)
Já: Ahoj,... kdo to byl?
Sandra: Kamarád.
Já: Aha
Sandra: Dával mě list o tom co se mi děje. Ale nevim jak to pojmenovat.
Já: Trhliny času, mě se to děje taky.
Sandra: Vážně, jak to víš?
Já: Jo, no v knihovně je první část toho papíru.
Sandra: Aha, máš čas?
Já: Jo...
Sandra: Půjdeš se mnou?
Já: Jo, proč ne?
I když jsem řekla jo, tak se mi nechtělo. Šli jsme po hlavní a pak jsme zabočili do slepé uličky. Řekla ,že půjdeme oknem. Šlo to snadněji než sem čekala, pak jsme došli do místnosti. Sandra se podívala na papír a pak vytáhla dva náhrdelníky. Jeden byl ve tvaru stopek a druhy ve tvaru takového zubatého měsíce. Řekla ať si kleknu a myslím jen na čas, pak že je spojíme. Když už byl čas a chtěli jsme je spojit, někdo se začal snažit vyrazit dveře, hned jsme vyskočili a chtěli jsme se schovat ale nebylo kde. Najednou Sandra omdlela a já nevěděla co dělat ale věděla jsem, že se mi za chvíli stane to samé. Rychle jsem ji schovala do skříně a vešla jsem tam. Hned jak se dveře rozletěli, omdlela jsem taky.
Probudila jsem se před lékárnou, Sandra stála nademnou a podávala mi ruku. Automaticky jsem se podívala na hodiny, 18:18. Zvláštní.
Já: Proč jsme se objevili tady?
Sandra: Tady mi ten kamarád předával ten list.
Já: A kudy utekl?
Sandra: Tudy..
Ukázala na uličku která vedla k pánelákům. Podívali jsme se na sebe a začali jsme běžet.
Najdeme toho chlapa než omdlíme, nebo nám zase uteče?
