We're gonna stick together (SMDFL2) -(CZ)

17. Chapter(What do you think Jade?)

 Pohled Nialla

Kde je? Kde sakra je? Rozčileně jsem třísknul telefonem o zem, když mi to Jade ani snad po třícátý nevzala. Sedl jsem si na postel a složil si hlavu do dlaní. Proč šla ven? To musela jít sama? Mam o ní nepopsatelný strach. Potřebuji ji vidět, potřebuji ji obejmout. 

"Nialle? Ozvala se ti už?" zasechl jsem zaklepání na dveře od mého pokoje a poté jsem uviděl a uslyšel Perrie, za kterou šla Jesy. 

"Ne, má vypnutý telefon, přísahám až se sem vrátí tak ji zastřelím!" vydechl jsem bezmocně. 

"Jade se o sebe dokáže postarat a kdyby se jí cokoliv stalo, tak už  to dávno víme, určitě je někde v bezpečí a ani z daleka netuší co se bude dít, až sem přijde!" zasmála se Jesy, ale starost o Jade jí byla ve tváři dost znát. 

"Máš pravdu Jesy," vzhlédl jsem k ní "Nepůjdeme do té společenské místnosti dole v hotelu? Jsou tam všichni." nabídl jsem. Jade a Perrie se na sebe podívali a přikývli. "Pokud se Jade nevrátí do hodiny, zavoláme na policii fajn?" nabídl jsem jim, abych ulehčil situaci. 

"Ano." odpověděli společně "A ohledně Jade, Nialle.." začala Perrie. Ne, nechtěl jsem aby s tím začínala, nechci a rozebírala mě a Jade. Ovšem nemůžu říct, že si nikdy nevzpomenu na to jak jsme s Jade byli v Londýně, bylo to nezapomenutelné a já bych dal cokoliv za to, aby se to dalo vrátit. 

"Ty a Jade jste kamarádi, že? Nic neohrozí její vztah s Harrym nebo ano?" pozvedla jedno obočí. 

"Promiň Perrie, ale tohle je mezi mnou a Jade, nech to být. Všechno s Jade vyřešíme, až se vrátí a tohle nebude to jediné co vyřešíme." odkašlal jsem si. Chci znát odpovědi na všechn otázky ohledně toho co se děje, protože se v tom sám začínám zaplétat. 

Tak zaprvé; Jak je to mezi Jade a Harrym? Je s nim Jade ještě šťastná? Za druhé; Co pro ni znamenám já?  Cítí ke mě jen kamarádství? Za třetí; Jak si chce Jade udělat čas na mě, Harryho, holky z LM a na rodinu v tak krátkém čase? A to nejsou všechny otázky, ale musím íct, že tohle jsou zatím ty nejhlavnější. Potřebuju přestat být zmetený. 

S Jesy a Perrie jsme výtahem dojeli do společenské místnosti a sedli si ke všem co byli s námi i v autobusu. Harry se na mě podívala tázavým pohledem, pochopil jsem, že chce vědět jestli se mi Jade neozvala. Záporně jsem zakýval hlavou. Harry si povzdechl a zabořil se více do křesla ve, kterém právě seděl. Panovalo mezi námi ticho, nesnesitelný ticho. 

Vím, že až se Jade vrátí, vetšina lidí co tu právě sedí na ní bude naštvaná. Můžu říct, že já budu šťastný, že se vrátila a být na ní rozzlobený je poslední věc co bych ji mohl udělat. "Je to vtipné." uchechtl se Zayn, čímž na sebe vzal veškerou pozornost. "Místo toho, aby jsme odpočívali, čekáme tady strachy bez sebe na Jade. Holky mají zítra koncert, musí se prospat. Navíc tím, že tady budeme všichni, nic nezměníme. Co takhle, aby tady byl jen jeden člověk, který by nás informoval, kdyby se Jade objevila?"

"Souhlasím s tebou Zaynie, ale stejně bych nemohla v klidu odpočívat, kdybych nevěděla, že Jade neni naprosto v pořádku." ozvala se Leigh-Anne a pevněji se natiskla na Jordana. 

Pohled Jade

Okamžitě co se počasí uklidnilo, rozhodla jsem se vrátit. Nálada v kavárně se zlepšila okamžitě co jsme si začali společně zpívat. Nechtěla jsem se z tak skvělé společnosti vracet do hotelu, ale dřív nebo později bych se vrátit musela. 

Byla jsem asi 50 metrů od hotelu, než jsem dokázala zapnout telefon, byl sice vybitý, ale z nějakého důvodu šel prostě zapnout.  A sakra! 132 zmeškaných hovorů od Jake a, Perrie, Jesy, Leigh-Anne, Harryho, Nialla, Jordana a Zayna. Ooops! To nevypadá ani trochu dobře. Můj krok k hotelu se poměrně dost zpomalil a opravdu se mi tam kvůli tomuhle nechtělo.

Otevřela jsem dveře hotelu a okamžitě jsem uviděla všechny z tour sedět na hotelovém gauči, vyděšený k smrti. 

"Jade!" vyjekla Perrie a po té i zbytek holek ze skupiny. Přiběhl ke mě a začali mě objímat. "Měli jsme obrovský strach zlato." vydechla Jesy. Perrie s Jesy se ode mne odtáhli a přivěšená na mě zůstala jen Leigh-Anne. 

" Jsem tak ráda, že jsi v pořádku." zašeptala a odtáhla se. "Jinak.." začala a dala mi z ničeho nic malou facku, což jsem vůbec nečekala "Děláš si z nás sakra srandu Poopey? Ani  doprdele netušíš, jaký jsme měli strach! Všichni si mysleli, že se ti něco stalo, když jsi nezvedala telefon, to jsi si nemohla vzít s aspoň ochranku?"

"P-promiň, Lee a vlastně všichni, ale..." nedokončila jsem svou omluvu, kvůli jedné kudrnaté hlavě co právě vstala z gauče a šla ke mě. 

"Ty si opravdu myslíš, že to zpraví jedna omluva?" začal Harry mluvit až křičet. "Ty ani netušíš jak jsme se cítili! Všichni jsme ti volali snad desetkrát a ty jsi to nikomu nezvedla, tohle jsi fakt ku*va přehnala Jade!" Harry používal, tak hnusné výrazy....které jsem si snad ani nezasloužila, což mě dost naštvalo a i když jsem to neměla v plánu- protože jsem věděla, že jsem tohle podělala- budu se obhajovat a rozhodně nebudu tichá. 

"Fajn Harry, chtěla jsem se omluvit, ale jak vidím tak to nemá cenu. Možná zapomínáš na ten fakt proč jsem odešla. Myslíš si, že bych odešla kdyby jsi mi dal prostor? Jen pro tvou informaci se mi vybil telefon a pokud o mou omluvu nestojíš tak vypadni!" poslední slova jsem zakřičela snad na celý hotel. V tom návalu vzteku, jsem si ani nevšimla, že všichni ztichli. 

hni ztichli. Slyšela bych i spadnutí jehly. 

"Ne, nezapomněl jsem proč jsi odešla a navíc tohle tady s tebou opravdu nehodlám řešit, Jade. Nakráčíš si sem do hotelu, děláš jako by se venku neodehrála právě jedna z nejhorších bouří co jsme tady mohli chytnout a myslíš si, že jsme si nevšimli, že tu nejsi?" chytil mě za zápěstí a drsně ho stiskl. 

"Pusť." řekla jsem v klidu a k mému údivu mě opravdu pustil. "Vážně Harry? Budeš se tu chovat jako naprostý idiot? Víš co? Minulý rok jsi byl taky úplně jiný, ale musím přiznat, že minulý rok bylo všechno lepší." podívala jsem se na konci poslední věty Niallovi do očí, ale pak se zas vrátila pohledem k Harrymu. 

"Dobře, to jsme spolu nebyli... Myslíš, že by jsme se měli rozejít Jade?" vykřikl Harry. Vykulila jsem na Harryho oči a zakryla si svou jemně pootevřenou pusu. Nemohla jsem uvěřit tomu co řekl a co se tady právě odehrálo. Párkrát jsem zamrkala, abych zabránila slzám co se drali na povrch, ale nepovedlo se mi to. Se slzami v očích jsem odešla na svůj a Harryho pokoj, kde jsem se zamkla s svezla po dveřích. Seděla jsem na zemi a propadla v pláč. 

Pohled Nialla

Harry bezmocně stál na místě kde ho Jade, před nějakou chvílí nechala. Podle obličejů ostatních jsem usoudil, že každý z nás je zaskočen vším tím, co se právě stalo. Byli jsme svědky jedné z jejich hádek. "Harry pojď, dáme si pivo." přišel jsem k němu a chytl ho za rameno, chtěl jsem si s ním o tom promluvit, jako kamarád s kamarádem.

"Podělal jsem to." chytl se za čelo a šel se mnou ze společenské místnosti. Ano Harry podělal jsi to...

Tadáá je to tady :) Zase je to hovadina :O Ale fakt mě nic jiného nenapadá. :) Jinak napadlo mě, že u každého dílu bych vám mohla doporučit nějaký příběh, který třeba právě čtu :) Takže dneska to je My Bully or My Hero  (tohle už jsem dočetla a je to dokonalýý :) )... Ellie x.x