Jade, Harry a Niall.. Kdo je u navíc?
Začarovaný trojúhelník...
Všichni si mysleli, že smrtí Mii to končí...Pravdou bohužel je, že ne. Vše pokračuje.
Tak jak tohle může skončit?
"Neseběhlo se to nějak moc rychle?" zeptala jsem se Nialla když jsem ráno ležela na jeho nahé hrudi. On je tak moc sexy, klidně bych si ho hned vzala.
"Asi jo, už jsem si myslel, že fakt budeme jen kamarádi." zasmál se.
"To ještě pořád jsme, baby." uchechtla jsem se nad mým oslovením. "Nepůjdeme na snídani?"
"Mohli by jsme." políbil mě na čelo.
I přes to, že jsme měli obrovský hlad, ani jeden z nás se nezvedl. Byli jsme jako dva milenci, kteří se roky milovali, nemohli spolu být a dnes se stalo něco co nás dalo dohromady.
Byli jsme tak pohlceni láskou k tomu druhému, že jsme si nic nemuseli dokazovet v posteli. Stačila nám pouze přítomnost toho druhého.
Jednou mi Niallova maminka říkala, že pokud se do někoho zamilujete jednou není těžké se do něj zamilovat podruhé.
Měla pravdu. Harryho jsem také moc milovala, ale naše časté hádky a odlišné povahy nám byby přítěží.
(...)
"Snídaně už skončili, kdyby jste u sebe nedělali to co jste dělali tak by jste je stihli." zasmála se Lee, když jsme přišli do jídelny.
"Mně to nevadí" podíval se na mě Niall "chceš zajít na jídlo někam ven?"
"To by bylo fajn." přitakala jsem.
"Mimochodem, jak se vám spinkalo?" provokovala nás Jesy.
"V pohodě, vlastně to bylo i vtipný, máme malý pokoj s postelí pro jednoho naproti kterýmu je sprcha." odpověděl s úsměvem Niall.
"Co je na tom vtipného, že se mačkáte dva na jedné posteli?" ozval se nachápavý Jake.
"To, že jsem Jade viděl nahou. Vlastně běžela celá nahá přes celý pokoj od sprchy ke dveřím."
Všichni vyprskli smíchy, pouze já Nialla mlátila do ramene jak nejsilnějc to šlo.
"Ty blonďatej idiote." zanadávla jsem "Niall mě zase málem zabil! Normálně mě zalehl a já nemohla dýchat."
Niall se začal pomalu červenat, když si uvědomil co se stalo po tom, když jsem se přestala hýbat.
"Víte co? My už radši půjdeme. Nazdar." chytl mě za ruku a táhl, ke vchodovým dveří. Já jsem všem pouze zamávala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"To bylo šílený Poopey. Bojím se, aby na něco nepřišli." orosil se Niall.
"Jo já taky." zamyslela jsem se "Nejde o to, že by to zjistili oni, ale, že by to právě oni řekli Harrymu."
"Vím, že je to moc brzy, ale Harry na to stejně dřív nebo později přijde." usoudil.
"Nialle.." odmlčela jsem se, při čemž jsem se rozhlédla po ulici. "Harry náš rozchod nevzal nejlíp. Víš, že ti to dává za vinu. Nechci, aby to vypadalo, jako, že to všechno skončilo, kvůli tobě. Navíc si takhle připadám jak děvka."
"Nejsi děvka. Stará láska nerezaví. Je to jednoduché, milovala jsi Harryho, ale s nim to prostě nebylo ono a tak-"
"S tebou to taky nebylo ono." přerušila jsem ho. "Vykašlal si se na mě jen kvůli Mie. Zlomil jsi mojí duši a odjel sis do Irska. To já jsem si musela sama hojit rány."
Niall nemluvil. Možná jsem to přehnala, ale vlastně jsem řekla jen pravdu. Není to moje chyba.
Nikdo z nás nepromluvil, vlastně jsme jen šli po chodníku, než jsem zalezla do nějakého podniku.
Skoro nikdo tu nebyl, proto jsme si mohli vybrat stůl. Rozhodla jsem se pro stůl s výhledem do zalidněné ulice.
Myslela jsem, že dnes bude slunečno, ale mračna se pomalu stahují a já o tom začínám pochybovat.
Po dostání jídelního lístku jsem se rozhodla, že si objednám omeletu se sýrem a šunkou.
Niall si objednal míchaná vejce se šunkou a zeleninou. Bylo to divné, chtěla jsem s ním mluvit. Myslela jsem, že se budeme líbat, říkat si milostné řečičky a další takový věci, ale jednoduše jsem to zavrhla po zmíňce o Mie.
"Budeš stále naštvaný?" nevydržela jsem to po 5-ti minutách a musela, jsem něco říct.
"Nejsem naštvaný. Myslel jsem, že jsem za tim všim udělali tlustou čáru, ale tys to zas vytáhla." odkašlal si.
"Ano, můžu za to já. Promiň, že všechno kazím." ironie v mém hlase nemizela.
"To jsem neřekl. Víš co? Nechci se hned hádat. Zapomeneme na to." usoudil. Silně jsem k sobě dala rty, ale překousla jsem jeho debilitu a přikývla jsem.
Číšnice nám přinesla naše jídla a my slušně poděkovali. "Můžu ochutnat?" zeptal se Niall mile.
"Jen když mi dáš ochutnat to tvoje." usmála jsem se, pro odlehčení situace.
Namísto odpovědi mi Niall na vidličce podal kus vejce se zeleninou. Bylo to opravdu dobré. Myslím, že tohle není poslední návštěva této restaurace.
Nemyslela jsem si, že bych ho někdy mohla zase milovat, ale tak to prostě je.. někdy nám život přinese situace ze kterých se musíme sami vymanit.
Ale i tak mi je ze sebe samotné špatně. Přijdu si jakobych Harryho využila na záchranu zlomeného srdce.
I když mi mozek říká, že tak to není srdce mi buší jakoby mělo vyskočit z hrudi.
Nechtěli by jste mi do komentářů nebo do skoukromých zpráv napsat názor na tento nebo jiný můj příběh? Ellie xoxo
