Můj život

Nemocnice

Když mě přivezli do nemocnice a na ošetřovnu přišel doktor a chtěl mě ošetřit.Ale já byla strašně vyděšená vzpírala jsem se a prala jak s doktorem tak se sestřičkou.Byla jsem sice zraněná ale ten strach byl silnější než bolest.Vedle na ošetřovně ošetřovali Emily a dávali jí ruku do sádry.Za nimy pak přišla sestřička která pomáhala mému doktorovy přišla k Emily na ošetřovnu a prosila jí aby jim pomohla mě uklidnit.Emily samozdřejmě hned šla s nimy.Paty uklidni se řekla my Emily oni ti chtějí jen pomoct.Ne ne Emily on bude dělat ty hrozný věci jako ten chlap řekla jsem s pláčem.Neboj on ti opravdu nic neublíží koukej budu tě celou dobu držet za ruku uvydíš to zvládneš.Emily já mám strach.Neboj to zvládneme.Přikývla jsem ale jak se doktor zase jsem začala hysterčit.Tímhle způsobem vykrvácí řekl doktor.Ano já vím řekla Emily je strašně vyděšená.Ale to už bylo pozdě já jsem omdlela.Doktor mě konečně aspoň mohl ošetřit.Naštěstí mé zranění nebylo až tak vážné doktor Emily řekl že to bylo škrábnutí do boku ale i přesto jsem stratila hodně krve.Pak se doktor ptal jak se nám ta zranění stala a o jakém muži jsem to mluvila.Emily pak doktorovy řekl náš příběh no prostě všechno.Ten pak vzápětí zavolal na policii která do deseti minut přijela.Emily mezitím odvedl lékař na její pokoj.Tam pak za ní přišli policiste kteří se jí na všechno ptali.Tak jim řekla jak se jmenuje kde bydlí kdy jí a odkud unesly a kde ji věznily a popsala jim i ty dva co ji věznily.A pak řekla také policistům pár věcí o mě.Že mě unesli asi tak před rokem a půl a že můj jedinný důkaz totožnosti je občanka kterou nosím v zadní kaspe džín. Policisté řekli že ty dva hned teď pojedou zatknout a že seženou naše rodiče kteří budou nesmírně šťastní že nás uvydí.Druhý den jsem se probudila v bílém pokoji a když pak přišla sestřička řekla my že jsem v nemocnici a že budu v pořádku.Když ale někdo ať sestřička či lékař přišli ke mě blíž byla jsem vyděšená.Pokaždé jsem před očima vyděla tu ženu a hlavně toho chlapa který my nevíc ublížil.Když policisté přišli za mnou do pokoje aby mě vyslechli samozdřejmě jsem byla vyděšená a bála jsem se jich.Emily ale přišla za mnou a trochu mě uklidnila.Půjčila jsem jim i svou občanku kterou si ofotili a pak my jí vrátily.Další den přišli zase policisté a oznámili nám že ty dva zatkly a že kontaktovali naše rodiny.Když my to ale policisté řekli zavrtěla jsem hlavou.To to není možné má rodina je mrtvá.Zůstala jsem úplně sama jsem sirotek řekla jsem vážně.Patrície tvá rodina žije řekl jeden z policistů.Ne není a prosím už to předemnou nevytahujte.Má rodina je mrtvá už si ani nepamatuju jak vypadaly.No nevadí třeba si vzpomeneš až jsem za tebou přijedou.Hmm ale nevěřím tomu řekla jsem.Další den měla má rodina přijet nevěřila jsem že žijí a ani jsem si nedokázala vybavit jak vypadají.Prostě nic.Jako by nebylo nic než jen ten sklep a nic jinýho.Když má rodina dorazila do nemocnice tak přijeli i s mím přítelem Leonem a ti se ptali doktora jak jsem na tom.Doktor jim řekl že ten únos na mě hodně zanechal a že je možné že je nepoznám a že se jich budu bát.Taky jim vysvětlil že po vyšetření se zjistilo že jsem byla hodněkrát znásilněná.Cože vykřikl táta šokovaně.Je my to líto ale vyšetření nelžou.To je strašný řekla máma.Ano to je ale Patrície se s tím musí vyrovnat a vy ji možná s tím budete moct pomoct.Dobře díky doktore.Pak přišli za mnou na můj pokoj.A jak se dalo čekat já z nich měla strach.Když ke mě táta přistoupil blíž začala jsem křičet strachy.Nakonec doktor došel pro Emily a ta mě aspoň trochu uklidnila.Nepoznala jsem je a tak odešli smutní pryč.Před odchodem my ještě táta řekl že se ubytovali v hotelu nedaleko od nemocnice a že zamnou budou každý den chodit.Další den zas zamnou přišli a můj strach z nich se vůbec nezměnil.Leon pak přišel ke mě blíž a já měla zase ten strašlivej strach.Leon pak otevřel mikinu a vytáhl asi tak 15 cm medvídka a podal my ho.Děkuju řekla jsem mu.Patrície ty ho nepoznáváš jednou jsem ti ho dál jako dárek.Opravdu?Ano.Mrzí mě to ale já si to nepamatuju.Začala jsem si ale i přes to toho medvídka prohlížet.Po chvíli prohlížení se my před očima zjevili některé vzpomínky.Teda jen na toho plašáka a na Leona.To to začala jsem koktat.To je Amigo řekla jsem.Ano přikývl Leon.Pojmenovala jsi ho tak řekl Leon.Vzpomněla sis na to.Ne rozbrečela jsem se vzpomněla jsem si i na tebe Leone řekla jsem se slzamy v očích.Paty moc jsi my chyběla.Ty ty jsi my taky tak strašně chyběl.Ani nevíš jak moc jsem si přála aby jsi mě našel a zachránil.Objali jsme se a já jsem brečela a brečela.Leon mě držel pevně v náručí a snažil se mě uklidnit.Má rodina odešla ale Leon u mě v nemocnici zůstal.Další den přišli rodiče zas zamnou do nemocnice.Po několika minutách někdo zaklepal.Do pokoje vešla Emily a za ní dva dospělí.Dobrý den pozdravila všechny Emily v pokoji.Ahoj Emily jak ti je jsi v pořádku?Ano neboj tohle jsou mí rodiče a chtěli by ti poděkovat.Dobrý den pozdravila jsem je.Ahoj Patrície Emily nám řekla o tom jak jsi jí celou dobu pomáhala.A zato ti jsme strašně vděčný.Nemáte zač.Emily takže ty už asi pojedeš domu do Buenos Aires ne?Ano zítra mě ráno propustí a během dne by jsme se vrátili domů.Už se těším.To jsem ráda že jsi šťastná.Jen škoda že nemůžeme jet svámi.Paty jestli chceš jet zítra domů tak to zařídíme řekl my táta.Dobře děkuju.Nemáš zač zlato.Druhý den nás s Emily pustili domů a také jsme se dozvěděli že letíme domů stejným letem.Když jsme doletěli do Buenos aires rozloučila jsem se s Emily a ta my napsala své telefoní číslo abych jí mohla zavolat.Poděkovala jí a pak už jsme se vydalí každá domů.