Red riding hood

Část 7

Cože? To je Dorogo?

"Dorogo? Jsi to ty?" zeptala jsem se nevěřícně.

"Podle toho, jak jste oblečení a podle vašeho úlovku usuzuji, že v lovení nejste začátečníci." ignoroval moje slova. Procházel před námi tam a zpátky a ani jednou se na nás nepodíval. "Váš trest bude lovit s naší skupinou do pevnostní kuchyně. Kolik zvěře jste ulovili tento týden?"

"Šest ryb a dvě laně." odpověděla jsem prostě. Asi si mě nepamatuje. Nebo nemůže ukázat, že mě zná.

"Tento úlovek si nechte, ale už dál nelovte. Najděte si jinou zábavu." řekl a odešel ze sálu.

"Jak jste slyšeli. Budete lovit. Každý den po celý měsíc. Váš trest začíná zítra. Lovci vyjíždí v sedm ráno. A už běžte." řekl Werner. Stráže nás chytili za svázané ruce a táhli pryč ze sálu.

"Věřil bys tomu? Vyvázli jsme z toho tak jednoduše. Jenom lovit jeden měsíc." radovala jsem se, když jsme byli konečně venku.

"No... Jo. Asi jo." řekl Tomas.

"Stalo se něco?" zeptala jsem se ostražitě.

"Jen, že lov není moje druhá přirozenost. A navíc mám práci i v rodině. Nemůžu jenom lovit. Musím i pomáhat." zněl opravdu smutně.

"Vím, že máš povinnosti i doma, ale jako trest je to opravdu málo. Představ si, že kdyby ten trest byl déle, tak by nás bičovali. Takhle ale budeme jenom měsíc lovit. Lovci jsou v lese jenom dopoledne, tak odpoledne máš volné." mrkla jsem na něj. Opravdu jsem se snažila, aby z toho nebyl tolik přešlý.

"Taky pravda. Snad to nějak zvládneme." usmál se nakonec... konečně.

"Uvidíme se zítra ráno." zamávala jsem na něj, když už jsme došli ke křižovatce, která rozdělovala cesty k naším domovům.

Zamával mi nazpátek a otočil se ke mě zády. Já jsem se vydala k domovu. Začínalo se stmívat. Vždyť na lov jsme vyrazili až odpoledne a to všechno zabralo hodně času. Spokojeně jsem si v pytli nesla dvě ryby, které mi dali u brány a přemýšlela, jak je tetička připraví. Doufám, že na másle.

"Jsem doma!" zvolala jsem hned, co jsem otevřela dveře. Venku už byla naprostá tma. Vážně musí být pozdě.

"Kde jsi byla? Měla jsem o tebe strach." podívala se na mě Kaydena. Seděla ve svém houpacím křesle u krbu a pletla.

"Stala se nám s Tomasem menší nehoda. Prý jsme porušili zákon když jsme lovili." snažila jsem se ji nedívat do očí.

"Cože? A trest?" zeptala se nervozně a udiveně.

"Musíme po dobu jednoho měsíce lovit s hradní družinou pro kuchyň. To mi nepřijde zas tak strašný." usmála jsem se na ni.

"Lovit? S nimi? Měsíc? To si ze mě děláš srandu, ne?" zděsila se.

"V čem je problém?" nechápala jsem to. Proč se zlobí?

"Ale v ničem. Však ty to brzy pochopíš." pohladila mě po tváři a tvářila se u toho, jako by věděla všechno. Vzala mi úlovek z ruky a šla ho připravovat. Já se zatím šla umýt.

V koupelně jsem přemýšlela o událostech dnešního dne. Byl to opravdu zajímavý den. Nejdřív sběr bylin, potom lov s Tomasem a hned potom jsem dostala trest za lovení a zjistila jsem, že je Dorogo naživu. A ke všemu je vysoce postavený. Až teď, s teplou vodou, mi docházelo, že je vlastně naživu. Osušila jsem se a vešla do kuchyně za Kaydenou ještě si sušíc vlasy do ručníku. Super. Ryba je na másle.