Stiles & me [CZ]

Stiles Stilinski

Přišla jsem do učebny a posadila se úplně dozadu, do prostřední řady. Nerada vybočuju. Postupně začali přicházet i další spolužáci. Jackson - prý byl nějakou dobu v Londýně. Ale ani se nezměnil, pořád vypadá jako namachrovanej frajírek. Spolu s ním přišel i jeho kamarád Danny. Je hezkej, ale bohužel na kluky. 

 V závěsu se tu objevily Lýdie Martinová a její nejlepší kamarádka Alison Argentová. Něco si šeptaly a smály se. Vůbec jsem je neznala, ale myslím, že to jsou fajn holky. Ne jako Phoebe, Lucy a Nicole(**čistě vymyšlené postavy**). Jenom jsem na ně pomyslela, chtělo se mi brečet. Je to už nějaký čas, co pochopily, že jsem snadný terč a od té doby mě pořád šikanují. Nicole se na mě podívala tím svým pohrdavým výrazem, který okamžitě vystřídala za výhružný. Polkla jsem a odvrátila pohled na druhou stranu. 

Do třídy vešel Stiles Stilinski a hned v závěsu Scott McCall. Kolem těch dvou se za poslední rok děly docela divný věci. Ale to je spíš jenom můj pocit. 

 Stiles se rozhlídl po třídě. Jackson mu zasedl místo. "No tak, Jacksone. Jsi tu první den po tak dlouhé době a už mě štveš." 

 "Zmlkni. Vedle Lýdie může sedět jen jeden z nás." Stiles se chystal něco říct, ale Scott ho chytil za rameno a něco mu zašeptal do ucha. Zatvářil se překvapeně a sklopil pohled k zemi. Zazvonilo. Naposled se podíval kde je volno a zamířil k lavici přede mnou.

"Promiň, je tu volno?" Zmateně jsem kývla. Hodil batoh vedle lavice. Po chvíli se na mě zase otočil. 

"Jak že se jmenuješ?" tahle otázka mě vždycky dostane. Já je všechny znám, ale nikdo nezná mě. 

"Caroline. Caroline Dreakeová." 

"Skvělé, Caroline," usmál se, ale jeho pohled zvážněl. "Dáš mi opsat úkol?" zeptal se. Mělo mi být jasné, že něco chce. Se mnou nikdy nikdo jen tak nemluví. Dala jsem mu sešit, když to do třídy vešel učitel. 

"Stilinksi!" zakřičel, až ve mně hrklo. 

"A-ano kouči?" poskočil na židli a snažil se zakrýt rukou můj domácí úkol. 

"Co to tam máš?!" 

"N-nic, kouči." 

"Já to vidím, Stiliski! Já vidím všechno!" vytrhl Stilesovi sešit a podíval se na jmenovku. "Á, slečna Dreaková! Takže další student na sezname poškoláků?!" 

"Ona za to nemůže, to js..." učitel pískl na píšťalku a hodil přede mě sešit. 

"Po škole! Oba dva!" zavelel. 

Stiles se otočil a smutně se mi podíval do očí. "Promiň." 

 Po hodině jsem začala utíkat ze třídy, jen abych nestihla ty blbky. Cestou jsem ale stihla vrazit do Stilese. 

"P-promiň, já jsem...fakt jsem nechtěla..." 

 "To je dobrý," usmál se. 

"Vůbec jsem tě neviděla. Je mi to líto, promiň..." 

"Hej, je to dobrý, nic se nestalo." Roztržitě jsem kývla a šla ke své skříňce. 

 "Co to bylo?" slyšela jsem ho, jak se ptá Scotta výsměšným tónem. 

 "Není to ta holka co ji pořád mlátí?" 

"Fakt? Já ji dnes viděl poprvé," divil se. Vrhla jsem po něm vražedný pohled. Když zjistili, že je poslouchám, zarazili se a odešli pryč. 

 Po další hodině začali všichni odcházet. Jen my se Stilesem zůstali sedět a čekali. Učitel nám udělal vážně dlouhý proslov o tom, jaký byl on, když byl v našem věku. Popravdě vůbec netuším, co to mělo co dělat s opisováním. A taky jsem měla co dělat, abych nevybuchla smíchy. 

Asi po půl hodině nás propustil. Bylo akorát na čase - za chvíli už se zavírala jídelna.Vyšla jsem ze třídy. Přímo přede mnou stála Phoebe a její kamarádky.

"Myslíš si, že když budeš po škole, tak nám utečeš?" 

"Myslíte si, že jsem po škole schválně?" 

"Evidentně se nás bojíš. A lidi co se bojí, ti utíkají," věnovala mi úsměv, ze kterého mi přejel mráz po zádech. Ucouvla jsem pár kroků dozadu a vrazila do Stilese. Zase. Vyděšeně jsem se na něj podívala. 

"To nic," poplácal mě po rameni a šel dál. Poslouchala jsem jeho kroky, jak se čím dál víc vzdalují. Phoebe mi vrazila facku a vzala mi kabelku, která skončila v odpadkovém koši. Chtěla mi vrazit další. Rukama jsem si zakryla obličej. Ona mi ale vzala mobil a hodila ho za sebe. Jenže jsem ho neslyšela dopadnout. 

Opatrně jsem se podívala. Byl to Stiles. To on chytil můj mobil. 

"Phoebe? Co kdyby sis dala pár dní volno? Popularita už ti nějak leze do hlavy." Všechny tři se na něj s opovržením podívaly. Přišel ke mně a podal mi pomocnou ruku, abych se zvedla z podlahy. 

Já se ale zvedla sama a začala utíkat.