6000 miles [h.g]

Yes?

Madison:
" A když přijeli do Sarajeva..." začala učitelka svůj výklad o 1. světové válce. Hlasitě jsem vzdychla a začala si zapisovat poznámky. Mobil na lavici se rozsvítil a já se po něm natáhla.

@HayesGrier: Co škola? :P

@MysteriousLuna: Neser!! -.-"

@HayesGrier: Darlin' nebuď nepříjemná hned po tvém ránu ._. :*

@MysteriousLuna: Hm... trpím na dějinách :( *puppy face* dojeď a zachraň mě :((

@HayesGrir: Když si přizvala do konverzace ty štěňata... *fotka*

@MysteriousLuna: aksndjshssuyhhebsjsnrudhdbd *-* to je cute ježiší ♡♡♡

@HayesGrier: líbí se ti? :'D

@MysteriousLuna: on jo ♡♡ jak se jmenuje? :3

@HayesGrier: a já ne? :0

@MysteriousLuna: Už jsem ti řekla, že si roztomilý? musíš si to z toho odvodit -.- ^^

@HayesGrier: awww ♡♡

@MysteriousLuna: a jak se jmenuje? :'D

@HayesGrier: Zan :'D

@MysteriousLuna: Zan? Měl si ho pojmenovat Madison ;DD

@HayesGrier: K čemu by mi to bylo? :'D

@MysteriousLuna: mohl by si mě každou noc obejmout na dobrou noc :P

@HayesGrier: pfff :'D

@MysteriousLuna: moc se nedělej, Nash mi o tom psal :P :*

@HayesGrier: c-co? Já ho zabiju! >_<

@MysteriousLuna: proč? Je to roztomilé ^*^ taky bych tě obejmula na dobrou noc ._. ale nemůžu.

@HayesGrier: protože nás dělí 6000 mil :/

@MysteriousLuna: ano

@HayesGrier: jednou se povede. Přijedu za tebou a ty mi skočíš do náruče a budeš vzlykat, abych tě nespouštěl, ale já budu muset...

@MysteriousLuna: To bylo deep :'D

@HayesGrier: a taky pravda ^^

@MysteriousLuna: musím jít. musím do hudebky kvůli střední škole :/ pa ^^

@HayesGrier: pa ;*

Pousmála jsem se a posbírala si sešity. Přes chladnou chodbu jsem spěchala až k učebně hudebky....

Hayes:
"Nash!" rozkřikl jsem se po našem domě.

"Co je?!" ozvalo se z horního patra.

"Proč píšeš Madie co ti o ní říkám?!" vyšel jsem schody.

"Bylo to sladké. Dospíváš nám před očima a tak rychle," rozvrkočil mi vlasy a já mu vzal penny board. "Hej!" nevnímal jsem ho. Vzal jsem si mikinu a vyrazil jsem ven za světel nočních světel na molo.

Sedl jsem si na konec a pohupoval nohama a špičkami bot se dotýkal hladiny klidného moře.

A přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem o ní. Nemyslel jsem na nějaký románek, ale na to, jaké by to bylo ji mít blíž. Každé ráno si s ní povídat při cestě do školy a po škole se někde válet a dívat se na filmy. Mohli by jsme do knihovny, do aquaparku....

Mohli by jsme všude. Naučila by mě komunikaci s ostatními. Ale já bych je nepotřeboval, měl bych ji. Moji jedinou kamarádku.

S hlasitým povzdechem jsem se zvedl a podíval se na hodinky. Bylo krátce po desáté hodině večer. Teď má hodinu volna, jako každou středu. Vytáhl jsem mobil a zavolal jí.

Chvíli jsem čekal, než se ozval její dívčí hlas.

"Ano?"