NO!

989 85 6
                                    


Madison:

„Sim, Sim vstávej!" lehce jsem s ní zatřásla. Unaveně se na mě otočila a protřela si oči. „Musíme do školy,"zívla jsem a slezla z mojí postele následována Simon. Po půl hodině ranního připravování jsme obě seděly v autobuse do školy.

„Magdo!" chytl mě náš ředitel za rameno. Zmateně jsem se na něj otočila. „Budeš dneska zpívat?" přikývla jsem a vydala se do naší třídy, kde jsme měli Vánoční „večírek". Nechápu kdo to tak nazval. Stejně tam jenom sedíme a každý dělá něco jiného.

„Tak co ti dá Hayes k Vánocům?" žduchla do mě Sim a já si sundala sluchátka.

„Ještě nevím, ale ten můj se mu líbil,"ukázala jsem jí moji tapetu. Objímal tam medvěda, kterého jsem mu poslala k Vánocům. „A co ty a Jack?"mrkla jsem na ni a ona se zazubila. Narovnala si pánskou mikinu na sobě a otočila se na mě. Property of Jack Gilinsky.

„Je teplá a voní," zachumlala se do ní.

„Jéj, s tebou ta láska mlátí na všechny strany."

***

Hodila jsem si vlasy na záda a poklepala na mikrofon. „Funguje? 1,2,3?" Vedle mě seděla Sim a psala si s Jackem.

„Není to moráč?" otočila ke mně fotku.

„Vypadá to tak, ale co by tu dělal? Asi tam mají podobné věci, svět je tak malý," zasmála jsem se...

Let's make the whole year Christmas
No reason to forget this
Feeling, we're feeling it now
We gotta keep it going all year round
Let's keep the sleigh bells ringing

Let's keep the sleigh bells ringing
We'll keep the whole world singing
Feels so good, what's done now?
Let's make Chrismas the whole year round

Simon:

I don't need a Chrismas tree
Mistletoe or red and green
All I need is you next to me

To make every night Chrismas eve

Zpívala Mad. Něčí ruce se obmotaly kolem mých boků a jeho rty se otřely o mé ucho. „Překvapení!" strnule jsem stála a pomalu jsem otočila na Madie hlavu. Zírala na mě jako na boží stvoření. Za hlavou se otočilo i celé mé tělo.

„J-J-J-Jacku," pípla jsem. Okamžitě mě objal a já se ztratila v jeho náruči. Slzy mi tekly po tvářích a vsakovaly se do jeho kabátu.

„Jak tě mám uklidnit?" začínal zmatkovat a rychle mi utíral slzy.

„Zazpívej mi," přitiskla jsem se zpátky k němu.

I fell in love with girl from this bay happens to go by the name of Mary Jane, man i think i fell in love she make my problems go away," zpíval mi do vlasů. Zvedla jsem k němů své uslené oči.

„Tohle není skutečné," zavrtěla jsem hlavou. Jednou rukou mě chytl bradu a vtiskl na mé rty polibek.

„A teď?" zasmál se a znova mě políbil.

„A s semnou se ani nepřivítáš? Nebýt mě, tak ji neznáš, teda Hayese," roztáhla ruce a Jack ji objal.

„Děkuju," usmál se a já taky...

Madison:

Došla jsem domů a hodila si tašku do pokoje. „Ahoj," políbila jsem mámu, která si dělala přípravy na nový školní rok do práce.

„Jak bylo ve škole?" otočila se na mě a sundala si brýle.

„Celkem to šlo. Jack překvapil Simon ve škole," uchechtla jsem se.

„Jako ten Jack?"

„Jo ten," zasmála jsem se. Vydala jsem se do pokoje přesléct. Na stole stál balíček.„Mami? Co to je?"

„Dneska tu byl pošťák, prej je to pro tebe," ozvalo se z pracovny. Položila jsem věci na židli a s balíčkem si sedla do postele. Roztrhla jsem balící papír, na kterém bylo kostrbatě napsáno mé jméno a vytáhla modrou košili. Roztáhla jsem ji a z ní vypadla menší krabička a dopis.

Neumím psát takové věci. Až to otevřeš, napiš mi. Jinak Krásné Vánoce a pozdravuj Jacka (já o tom věděl :D) Znám tě už dost dlouho a vím, že si jako první přečteš dopis, protože si nejsi jistá, jestli jsem to já a jo, jsem to já :D (i Nash se na tom podílel) Proto ti k těm věcem nic nenapíšu a počkám až je otevřeš.

Mnoho lásky.

Tvůj milovaný Hayes <3

Otevřela jsem krabičku a v ní byl krásný stříbrný řetízek se srdíčkem. Vzala jsem ho mezi prsty a z druhé strany bylo vyryto datum 4.26.2016 (Kdby někdo nevěděl Amíci mají měsíc den a rok :D) 26.4.? To jsme se nepoznali, známe se od července. Ani jeden z nás tu dobu nemá narozeniny, to znamená.... NE!

Okamžitě jsem vytočila jeho číslo. „Ano?"

„Děláš si prdel?! To není možné!!"

„Ty si otevřela můj dárek? A líbí?" odpověděl ignorující mé otázky.

„Dojedeš? Prosím odpověz mi," ztichla jsem a poslouchala jeho dech.

„Ano."


6000 miles [h.g]Kde žijí příběhy. Začni objevovat