6000 miles [h.g]

Europe

Madison:

Rozespale jsem se protáhla v posteli a pustila své nohy na chladnou podlahu. Našla jsem své papuče a šla si udělat snídani.

U pojídání sušenek jsem si přečetla zprávy od Hayese.

@HayesGrier: Jedem do Evropy!! ♡

Sušenkou jsem se málem zadusila. Rychle jsem vytočila jeho číslo a bylo mi jedno, kolik to stojí. Potřebovala jsem vědět, jestli je to pravda.

Po nespočetném pípnutí jsem hovor típla a zavolala jeho brachovi na skype.

"Em!" ozval se radostně.

"Dobré ráno, teda večer, nebo... prostě Ahoj," usrkla jsem si čaje.

"Co potřebuješ?" usmál se.

"Vy jedete do Evropy?!"

"Ano, ale..."

"Jako že vás uvidím?" křikla jsem radostně.

"To je ten problém. Jedeme do Itálie a ta je od tebe celkem daleko." smutně jsem pokývala hlavou.

"A Hayes o tom ví? Jako že je to daleko?"

"Ještě ne."

" A nemůžeš jít za ním do pokoje, že bych ho aspoň pozdravila?" snažila jsem se znít aspoň trochu v pohodě, jenže mi přeskakoval hlas.

"Pro tebe vše," zazubil se. Zvedl se z postele a vyšel z pokoje. Všechno bylo zahaleno do tmy. Podle zvuku jsem poznala, že otevřel dveře.

"Hayes?" ozval se jeho hlas. Rozsvítil baterku na mobilu. Hayes něco zabručel a přitáhl si peřinu více pod bradu.

Usmála jsem se a usrkla chladný zbytek čaje. "Už spí," zašeptal Nash.

"Dobrou noc Hayes, dobrou Nash," popřála jsem jim a vypnula skype...

Hayes:

"Mám hlad!" vletěl jsem do pokoje.

"Je ti 15, udělej si jídlo sám," hodil po mě polštář. "Když si ty spal, já se věnoval Em."

"Jak jako věnoval?" přisedl jsem si na jeho postel.

"Když si spal, volala mi ohledně Itálie," shoval se pod duchnu. Vstal jsem a šel si pro mobil. Přečetl jsem si zprávy a zavolal ji na skype.

"Konečně!" zasmála se. Byla krásná. Velké modré oči orámovány hustými černými řasami. Blonďaté vlasy měla svázané do neposlušného drdolu.

"Teď jsem se probudil, nesuď mě," nakrčil jsem obočí a ona na mě vyplázla jazyk.

"Tak co, těšíš se na mě?" sešel jsem do obýváku a sedl si na zahradu.

"Víš... Itálie a Česko jsou od sebe daleko. Moc mě to mrzí zlato," zastavil jsem se a podíval se na obrazovku mobilu.

"To- to jsem nevěděl."

"Asi nám není určeno se potkat," vzdychla.

"To neříkej! Kdyby nám to nebylo určeno, tvůj tweet by mi nevyběhl na mé zdi. Přemýšlej o tom," sledoval jsem její obličej.

Chtěl jsem se ho dotknout. Chtěl jsem cítit teplo jejího těla. Její hladkou kůži. Chtěl jsem si hrát s jejími vlasy.

Jediné co jsem mohl v této chvíli, bylo pozorovat její obličej.