6000 miles [h.g]

I'm tired

Madison:

Sedla jsem si na zem a sklopila hlavu. Nechtěla jsem kazit Sim a Jackovi krásné chvíle mým hysterickým záchvatem a tak jsem jenom seděla a hleděla na zem. Něco mě zevnitř děsně sžíralo. „Mads vstávej, půjdeme si nakoupit oblečení a jídlo, abychom ti zvedli náladu, ok?" Sim mě vytáhla na nohy a já přikývla.

Vzala jsem si svůj batoh a vydala se do obchodního centra kousek od letiště. Jack a Sim mě každý drželi za jednu ruku a hnali mně do obchodů. Neměla jsem sílu zvednout hlavu, takže jsem se opřela a nejbližší zeď a dívala se na ně. Jak spolu byli šťastní. Možná jsem Alexe neměla odmítat.

„Nemůžeme už jet domů? Jsem unavená. Chci si zalézt do postele, cpát se zmrzlinou a brečet," povzdychla jsem.

„Ještě jeden obchod a potom půjdeme, ok?" přikývla jsem a nechala se vláčet.

„Hele! Mají tu kartonového Hayese!" zvedla jsem hlavu a viděla jeho papírovou podobu. „Běž k němu, vyfotím tě aspoň s tím falešným. A trochu se usměj," strčila do mě Sim. 

Neochotně jsem si stoupla vedle Hayese. Nechtěně jsem žduchla do jeho kartonové podoby. Natáhla jsem ruce, abych ji vrátila na stejné místo, když mě někdo za ně chytl.

„Až se teďka otočíš, chci vidět ten nejupřímnější úsměv. Protože je to to nejkrásnější, co jsem kdy viděl," zavřela jsem oči a otočila se. Pomalu jsem rozlepila víčka od sebe. Stál tam. Koutky úst mi vyletěly až ke kořínkům vlasů. Skočila jsem na něj.

„Ty tupče, ty blbče málem jsem umřela smutkem, protože si nedojel a...," moje slova se proměnila na nelidské zvuky. Vzlyky se nedali zastavit. Je tu a na ničem jiném nezáleží. Silně jsem ho mačkala a hlavou se schovávala pod jeho mikinu.

„Co by to bylo za přivítání bez pořádného překvapení?" zasmál se a já mu dupla na nohu. Odtáhla jsem se a podívala se na Jacka.

„Ty jsi o tom věděl?" jen přikývl. Rozeběhla jsem se k němu a silně ho objala. Potom jsem ho štípla do ruky za to, že mi to neřekl. Vrátila jsem se zpátky k němu. Jeho velké oči mě skenovaly. „Co se děje?"

„Jenom si tě musím zapamatovat co nejvíce. Chci mít na tebe nejkrásnější vzpomínky," usmál se. Chytl mezi prsty náhrdelník, který mi poslal na Vánoce a převaloval ho mezi palcem a ukazováčkem.

„Nejhezčí vzpomínky říkáš," přesunula jsem ruku z jeho ramena na jeho zátylek. Zvědavě zvedl oči od náhrdelníku. Přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho...

Simon:

Dojeli jsme domů a já sebou plácla na gauč."Jsi ráda, že jsem přijel?" opřel mi Jack hlavu o rameno.

„Kdo by nebyl? Těšila jsem se na tohle víc, než na své narozeniny," zasmála jsem se a políbila mu líčko. Zachumlal svoji hlavu do mého krku. „Miluju tě."