6000 miles [h.g]

Pfff...no

Madison:

@MysteriousLuna: Hayes!

@MysteriousLuna: Prosím

@MysteriousLuna: Moje nějvětší přání je, aby si mi odepsal.

@MysteriousLuna: Možná aby si tu byl.

@MysteriousLuna: Dneska je to 6 měsíců.

@MysteriousLuna: 6 zkurvených měsíců.

@MysteriousLuna: Prosím...

Zahodila jsem mobil a šla k bratrovi do pokoje. Skoro nikdo s jeho věci nehýbal, až na mě. Z jeho skříně jsem vytáhla školní mikinu a sedla si na zem. Zabořila jsem hlavu a rozbrečela jsem se.

"Zlato," pocítila jsem ruku mámy na zádech.

"Moc mě to mrzí. Promiň," pevně jsem jí objala.

"Měla bys jet za Simon, ona tě rozveselí a příjdeš na jiné myšlenky," přikývla jsem a šla se obléct. Mezitím jsem napsala Simon, že u ní budu za 30 minut...

Hayes:

Vyzvánění mobilu mě probudilo ze spaní. Poslepu jsem se natáhl pro mobil a přečetl se zprávy od Madie.

Ráno jí napíšu nebo zavolám, i když mě pořád štve Alex...

Madison:

"A pak mi řekl, že mám krásný úsměv," zašvitořila Sim a já si unaveně protřela oči. "Už si unavená, co? Měla by si jet domů," při jejich slovech vstala a vytáhla si ze skříně mikinu. Šla s semnou až k autobusu a objetím se s semnou rozloučila.

Nasedla jsem do autobusu a zapla twitter. Pořád mě ignoruje. Pár slz mi steklo po obličeji. Nečekala jsem, že se na mě vykašle, aspoň ne tak brzo.

Slunce už zapadalo a já unaveně vyšlapa schody k našemu bytu. Naši nebyli doma, protože jeli za babičkou.

Zavřela jsem se v koupelně a opláchla si obličej studenou vodou. Vlezla jsem si do postele a z poličky nad mou postelí si podala naši poslední fotku.

"Byli jsme tak šťastní. Moc mě to mrzí," přejela jsem palcem po fotce mě a bratra.

Mobil se rozsvítil a na displeji se objevil Hayes. Bez rozmyslu jsem pro něj natáhla a přijala ho.

"Ahoj."

"Č-čau."

"Máš krásný hlas."

"D-děkuju," utřela jsem si slzy a usmála se.

"Je super si s tebou povídat... Přál bych si, abych mohl být vedle tebe a říct ti že to bude lepší."

"Jenže nebude. On je mrtví," poptáhla jsem.

"Promiň. Já-já ti to nechtěl připomínat. Chtěl jsem být s tebou aspoň takto. Chtěl jsem aby si věděla, že na tebe nejsem naštvaný kvůli Alexovi."

"Ale žárlil si," uchechtla jsem se.

"Pffff... ne," zasmál se a já s ním.

"Půjdu spát, dneska toho na mě bylo moc, dobré ráno ti přeju."

"Dobré ráno a dobrou noc."